Petice Zrušme komunisty

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (254 | 58%)
Seznam S-Rank
PageRank
Compete Rank
JyxoRank
Alexa Rank


TOPlist

Krize a politika

Světová hospodářská krize
free_02.jpg
(Zdroj:Dějepis.com)
- stala se zároveň krizí demokracie - docházelo k nástupům a posílení a autoritativních režimů
- projevila se vnitřní slabost demokracií
. . . . . . . . . . . . - nebyly schopny čelit totalitním ideologiím (zejm. té vycházející z fašismu)
- předchází jí konjunktura 20. let, ale už tam se vytvářejí problémy (spory a boje o trhy)
- začala 24. října 1929 (tzv. „černý čtvrtek“) krachem na newyorské burze
. . . . . . . . . . . . - krach obchodů s cennými papíry, z akcií se staly bezcenné cáry papíru
. . . . . . . . . . . . - zastavení amerických úvěrů - to způsobilo rozšíření krize
- hlavní příčina: nepoměr mezi poptávkou a nabídkou (krize z nadvýroby)
- situace se zhoršovala až do roku 1932 - 1933 (krize nejhlubší), pád zastaven r. 1934
- krize postihla všechna odvětví; začala jako finanční, ale projevila se v průmyslu, zemědělství,
. devalvaci měn (pokles hodnoty) . . . . => zastavuje se mezinárodní obchod
Projevy krize
- pokles průmyslové výroby o téměř 40% (Německo, Polsko, ČSR, Kanada) o 46% (USA)
. . - docházelo ke hromadění zboží ve skladech
- zemědělská krize - USA, Kanada, Argentina, Polsko, Rumunsko, Jugoslávie
. . - nadbytečné zboží se znehodnocovalo (např. v USA se pálila pšenice)
- zhroucení světového obchodu (znovu se prosazuje protekcionusmus - celní ochrana)
- nezaměstnanost - 30 - 40 mil. lidí
. . . . . . . . - postihla všechny sociální vrstvy od dělníků po živnostníky
. . . . . . . . - ztráta životních perspektiv
. . . . . . . . - USA - 12-14 mil.; Německo 5-6 mil.; Británie 3 mil., ČSR 1 mil.
- polozaměstnanost - do práce se chodilo pár dnů v týdnu
- pokles mezd
. . . . . . . . => sociální nepokoje, demonstrace, stávky
Ekonomické pokusy, jak krizi řešit
- státní zásahy do ekonomiky včetně pokusů o plánování oblasti měny
- protekcionismus
- vytváření mezinárodních monopolů - omezování konkurence
John Keynes
- kritik liberalismu - volného trhu (jeho oponentem byl von Hayek)
- měl vliv v době hospodářské krize v USA, v Americe vliv na prezidenta Roosevelta - ten šel
. roku 1932 do volební kampaně s heslem New Deal a volby vyhrál (1937 druhý New Deal)
- keynesiánství založeno na státních zásazích do ekonomiky
- cíl: zastavit krizi a oživit výrobu; pod kontrolu státu se dostal bankovní systém a finance vůbec
- regulace zemědělské výroby
. . . - výkup do státních zásob
. . . - farmáři dostávali odměny za to, že omezovali produkci (snižovat oseté plochy, stavy dobytka)
- přijat zákon o obnově průmyslu
- dohoda podnikatelů o cenách a výrobě
- financování veřejných prací z federálních zdrojů - budování silnic, letišť, přehrad
- starost o sociální postavení dělníků a zaměstnanců
. . . . . . . . - stanoveny minimální mzdy, aby byla kupní síla
. . . . . . . . - stát zaručoval postavení odborů (zástupců dělnictva)
. . . . . . . . . . . . . . . . - budou vyjednávat se zaměstnavateli
. . . . . . . . . . . . . . . . - mají právo na stávku
. . . . . . . . . . . . . . . . - žluté odbory „žluťáci“ - vznikly pod patronací a kontrolou zaměstnavatelů
- New Deal znamenal zlepšení hospodářské situace v USA
- 1937 dosaženo stavu před hospodářskou krizí, snížila se nezaměstnanost
Politika v době hospodářské krize měla několik tendencí. Francie chtěla udržet status quo v Evropě podle Versailleské smlouvy (to bylo nereálné); francouzský ministr Briand navrhl vytvoření Evropské federální unie „Panevropa“ - myšlenka společného trhu v Evropě; měla zajistit kolektivní bezpečnost. Proti tomuto bylo hlavně Německo, které mělo jinou představu, totiž plán na vytvoření Mitteleurope (Německé střední Evropy). Proto roku 1931 navrhují Německo - Rakouskou celní unii s cílem dostat střední a jihovýchodní Evropu pod svůj vliv. Francouzský ministr zahraničí Tardien po konzultaci se zástupci pěti středoevropských a balkánských států zaslal vládám Velké Británie a Itálie notu. Roku 1932 byl podán návrh na hospodářské sblížení těchto států na principu hospodářských výhod (Tardierův plán), podle kterého měly tyto státy jednat nejprve mezi sebou, potom s velmocemi. Francouzská vláda byla ochotna jim poskytnout finanční pomoc (proti tomu se postavilo Německo, Itálie a Velká Británie). Francie se snažila udržet si po válce vliv v menších zemích.
Roku 1935 Itálie a Francie navrhly uzavření garanční smlouvy s Rakouskem a jeho sousedy (Dunajský pakt). Ten se neuskutečnil kvůli rozporům uvnitř Malé dohody a mezi velmocemi.
Totalitní systémy 20. - 30. let 20. století
- reakce na 1. sv. válku
. . . . - nespokojenost s jejími výsledky (Německo, Itálie - ta nedostala ani Dalmácii, ani Istrii)
- sociální (i národní) problémy - důsledky hospodářské krize
. . . . 1) zvýšená nezaměstnanost - zbídačování
. . . . 2) papuperizace středních vrstev - „vzpoura měšťáků“
. . . . 3) strach vládnoucích vrstev (i středu) z komunismu

- 2 nová hnutí: Fašismus a komunismus
Fašismus
- od fasci de combattimento [faši] - boj, voj. oddíly
- svazky (ve starém Římě: svazky prutů = odznak moci)
1. Mussoliniho diktatura
2. později označovány podobné režimy a ideologie se specifickými rysy
• podle doby a místa byly podobné režimy v Evropě označovány jako konzervativní, autoritativní, nedemokratické a ultrapravicové
• zvláštní formou totalitního režimu je německý nacionalismus = nacismus
Fašismus odmítá
1. liberalismus (kapitalismus)
2. demokracii (parlamentarismus, individualismus)
3. Marxistický socialismus (× odborům)
4. pacifismus (výboje; právo silnějšího)
Fašismus zdůrazňuje
1. roli kolektivu (= národa) a jeho historii
2. xenofobii (nenávist ke všemu cizímu) - až rasismus
3. úlohu vůdce (= syn národa)
4. úlohu strany
5. sociální hesla (odstranění nezaměstnanosti)
Totalitní režim
1. zavádí nad občany totální kontrolu; jedinec nic neznamená, jen jako příslušník celku (národ, strana)
2. cílem je prosadit určitou ideologii a způsobit to, aby jí občané přijali (ideologie = výklad světa)
3. spojen s potlačením opozice (proti pluralitě stran a politic. názorů, proti zastupitel. demokracii, proti svobodným volbám)
4. jediná politická strana vládní a vládnoucí (stát je degradován na nástroj k prosazení politiky vládnoucí strany)
5. informační monopol (má v rukou sdělovací prostředky)
- oficiální propaganda - utváří světonázor
6. převaha policejního státu nad právním
7. řízené hospodářství (podřízeno zájmům státu)
8. potlačení lidských práv
9. omlouvání zločinů principy „vyšších cílů“ nebo principy „nové morálky“
10. v čele hnutí, strany, národa je vůdce (stmeluje společnost, je nadtřídní, reprezentuje autoritu shora (lidé ho uznávají)
- Německo = Führer; Itálie = Ducce; Španělsko = Caudillo
Nástup nacismu v Německu
hitler-reichstag.jpg
V roce 1920 se DAP (německá dělnická strana zal. v lednu 1919) přeměňuje na NSDAP (nacionálně- socialistická německá dělnická strana). V roce 1921 se vytvářejí úderné oddíly SA (Sturmabteilung). Roku 1923 se NSDAP pokusila o nacistický puč v Mnichově (neúspěšný). NSDAP byla zakázána a Adolf Hitler zatčen. Tehdy si Hitler uvědomil svou chybu a mění taktiku: chce se dostat k moci legální cestou (získat většinu ve volbách).
Roku 1925 byla nově ustavena NSDAP a Hitler ji ovládl. O rok později založil oddíly SS (Schutzstaffel; Hitlerova osobní garda) a Hitlerjugend (Hitlerova mládež). Hitlerovi napomáhají též okolnosti (výsledky války a Versailleský mírový systém); začíná hlásit revanšismus (nápravu Versailles. mírového systému => ten přinesl hospodářskou krizi). Hitler podporuje nezaměstnané dělníky (ti věří, že dostanou práci) a střední vrstvy (důvěřují v zabránění obratu doleva). Svými projevy si postupně získává lidi (demagogická hesla). Hlásá antisovětismus (politika Drang nach Osten), antikomunismus (tím si získává podporu velkoburžoazie a krajně pravicových stran). Plánuje ovládnutí východní Evropy, vytvoření Velkoněmecké Říše, ovládnutí střední Evropy (Mitteleurope). Podařilo se mu též získat finanční kruhy.
V roce 1931 je uzavřena tzv. Harzburská fronta (došlo ke spojení pravicových stran a představitelů finančního kapitálu). Hitler hlásá též rasismus (spojen s antisemitismem); sociální problémy byly zaměňovány za rasové problémy (ZA VŠE ŠPATNÉ MOHOU ŽIDÉ).
. . . . . . . . . . . . - Alfred Rosenberg: Mýtus 20. století (bible rasismu)
. . . . . . . . . . . . . . . . - pokřivená interpretace Nietzeho nadčlověka, vůle k moci
. . . . . . . . . . . . . . . . - odmítání demokracie
Program nacistické strany byl zveřejněn v díle Můj boj (Mein Kampf) - napsal jej Hitler ve vězení v Landsbergu po neúspěšném puči.
Ve 20. letech NSDAP patřila ke slabým stranám. V letech 30. však získává již více hlasů, až je nejsilnější německou stranou.

Ve volbách roku 1932 NSDAP získala 32 % hlasů (druhá nejsilnější strana = KS). Toho roku byly dvoje volby (v červenci a v listopadu). Nacisté se nemohli dohodnout s ostatními stranami; Hitler požadoval funkci kancléře (předchůdci: Franz von Papen, Kurt von Schleicher - oba odstoupili).
30. ledna 1933 se Hitlerovi jeho sen konečně splnil: prezident Hindenburg jej jmenoval říšským kancléřem. K moci Hitlerovi pomohla totiž i velkoburžoazie a pravicové strany, které se obávaly komunistické revoluce. Pomohly mu i rozpory uvnitř dělnického hnutí (KS × Soc-dem.)
V roce 1934, po smrti prezidenta Hindenburga Hitler převzal pravomoci prezidenta a tituluje se „Führer und Reichskanzler“. Dochází k potlačení demokracie a k postupnému zakazování ostatních politických stran. Byly zrušeny odbory (místo nich vznikla fronta práce - organizace sdružující dělníky a podnikatele); byl rozpuštěn říšský sněm a tím nastolena totalita. Mocenské prostředky zajišťují oddíly SS, SA, GESTAPO (tajná policie) - osobní oddanost vůdci (fanatismus); propaganda - tu měl v rukou ministr Joseph Goebbels.
Hospodářství je řízené státem, vznikají tzv. „čtyřletky“; hosp. se podřizuje vojenským záměrům, zbrojní výrobě. Představitelé NSDAP: Herman Göring, finančník Schacht, šéf Gestapa Himmler, dále Rudolf Hess, Martin Bormann.
V únoru roku 1933 došlo k požáru Říšského sněmu, ze kterého byli obviněni komunisté; byl zatčen jeden německý a tři bulharští komunisté (mezi nimi Jiří Dimitrov); to byl signál k pronásledování politických odpůrců (hlavně německých komunistů a sociálních demokratů) - právě pro ně byly zřízeny první koncentrační tábory v Německu. Soudní tribunál byl veřejný a konal se v Lipsku. Dimitrov obhájil sebe i své spolupracovníky (byli osvobozeni). Při tomto procesu poukázali právě na NSDAP, že by mohla sněm zapálit. Nakonec Lipský proces skončil přiznáním nemocného a snad i pomateného Holanďana Marinuse van der Lubbeho, který byl za trest popraven. Přiznání učinil jen proto, aby se dostal do dějin.
Teror zavedený nacisty se obrací i proti dosavadním přívržencům. Důležitou otázkou bylo totiž formování armády, ve které chtěly hlavní roli hrát oddíly SA (hnědé košile). Hitler s tím nesouhlasil a 30. června 1934 při akci zvané „noc dlouhých nožů“ bylo asi 1000 předáků SA zavražděno. Zabit byl také předák Ernst Röhm (kvůli své homosexuální orientaci).
Hlavní oporou Hitlerova Německa byly nyní oddíly SS, Gestapa, SD (zpravodajská služba; v jejím čele stál Reinhard Heydrich).
(Roku 1935 byly vydány tzv. Norimberské rasové zákony namířené proti Židům.
Adolf Hitler - politik
hitler4.jpg
(referáty.sk)
Adolf Hitler se nedostal k moci snadno. Svou politickou kariéru započal roku 1919 a kancléřem se stal až o 14 let později, v roce 1933. Jeho plány s nacistickou stranou byly obrovské. K jejich uskutečnění bylo ovšem potřeba také obrovské množství peněz, které jeho strana v tu dobu neměla. Odkud přicházela finanční podpora? Kdo ji poskytoval? A proč?

Hitler velice rychle pochopil, že většina německých politických stran (1919-1933) není víc, než nástrojem mocných zájmových skupin. Na získávání prostředků zaměřil všechny své schopnosti. Jeho primárním cílem bylo získat přízeň mocných, když se mu to již začalo dařit, neváhal použít vydírání a úplatky. Znal cenu peněz a dokázal za ně koupit téměř všechny politické prostředky. Byl schopen šikovně zacházet i se zlem, jakým byl antisemitismus*, aby získal podporu bohatých příznivců. Dávno před Hitlerem bylo v Německu mnoho antisemitů, kteří však byli členy jen malých bezvýznamných stran, pro jejich ideály naprosto neúčinných. Štědré dary, které Hitler získal, mu poskytly nezbytné prostředky, aby tyto skupiny zorganizoval a získal tak podstatnější politickou sílu.
V politice stála za Hitlerem mocná tajná společnost, bez jejíž podpory by nic ze svých plánů nemohl uskutečnit. Nikdo z jejích členů nepatřil ke skutečné hospodářské elitě.

Další sponzory získával tak, že se mu podařilo odhalit propojení mezi velkými průmyslníky
a významnými liberálními politiky, čehož mohl později pod pohrůžkou využít.
Jedním z nejvýznamnějších objevů novodobé studie je zahraničního financování, které mělo nemalý podíl na Hitlerově nástupu k moci. Peníze přicházely z Rakouska, Británie, Ruska, Československa, Finska, Francie, Itálie, Holandska, Maďarska, Švédska, Švýcarska i ze Spojených států. Je pravda, že některé tyto prostředky pocházely od Němců žijících v zahraničí, ale většina byla od prominentních státních příslušníků těchto zemí. Proč to dělali? Motivy byly rozdílné: Henry Ford chtěl šířit antisemitickou filozofii, Mussolini doufal ve vznik německého fašismu, ruská vévodkyně Victoria chtěla podpořit antikomunismus, sir Henry Deterding (anglonizozemský magnát) chtěl znovu získat podíly ve společnostech, které mu komunisté znárodnili.
Bez těchto lidí by Hitler zůstal jen bezvýznamnou figurkou v zákulisí. A tito lidé, jak Němci, tak cizinci, mají naprosto stejnou míru zodpovědnosti, jako aktivní nacisté, kteří šířili antisemitistickou propagandu „fyzicky“.
Přesto však, (vzhledem k jejich vysokému postavení), bylo jen několik málo z nich odsouzeno v Norimberku a mnozí byli odhaleni až v posledním desetiletí.

Administrátorem stránek je Radek Sedláček (nickname Kmotr Drobek), Chcete-li zde publikovat své příspěvky, tak je laskavě posílejte na emailovou adresu stránek Politikmann.

Tyto stránky dodržují právní předpisy o ochraně osobních údajů a autorský zákon. Nebudou zveřejňovány anonymní příspěvky, nebo příspěvky s vulgárním, nebo rasistickým obsahem.
Stránky a jejich obsah je určen jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na stránkách POLITIKMANN, a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv a včetně zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetně uchovávání v jakýchkoli databázích.
Copyright © Politikmann a RASgraf



Opište prosím kontrolní kód "6413"
Tyto stránky na systému Webgarden zhotovila RASgraf Klatovy http://radeksedlacek.mypage.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one