Petice Zrušme komunisty

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (253 | 57%)
Seznam S-Rank
PageRank
Compete Rank
JyxoRank
Alexa Rank


TOPlist

Průzkumy VM

aass.jpg
Kmotr Drobek, 8.4.2010
Každý měsíc na nás média vychrlí výsledky tzv. „Průzkumu veřejného mínění. Jsou důvěryhodné? Už z podstaty nevěřím průzkumům internetovým. Tady nemáte záruku vůbec žádnou. Schválně jsem takový „výzkum na těchto stránkách před měsícem uspořádal. Výsledky byly úplně jiné, než z oficiálních agentur a hned se objevilo několik pokusů, jak hlasování změnit nedovoleným zásahem do programu. Po každém takovém zveřejnění VVM propukne v internetových debatách vlna nadšení na straně příznivců vyhrávajícího a vlna nadějí a výmluv na stranách ostatních. Jenže co o této problematice víme? Znáte někoho, koho by se nějaká agentura ptala? Pojďme se něco dozvědět:

Historie výzkumů veřejného mínění

Zdroj: Eliška Jungová, IKSŽ, FSV UK

18. století - první záznamy politiků, jak voliči volili

1800-1809 - Jeffersonova administrativa:  první volební kampaně, prováděli členové stran, zjišťován pouze volební záměr voličů

19. století - kampaně se rozšiřují, strany používají armádu a dobrovolníky

1824 - doložen první „straw poll" v tisku (Harrisburg Pennsylvanian)

Straw poll „slaměný výzkum" - anketa, nebyly stanoveny žádné metodologické principy

1850 - Sčítání lidu: poprvé použit náhodný výběr, zjišťovány vybrané demografické údaje

1888  - první novinářská prezentace voleb jako dostihů - „horse-race journalism" (Boston Journal)

20. léta  - první agentury provádějí výzkum trhu

30. léta - odborníci v médiích, vládní a akademičtí statistici zlepšují výběrové techniky, zavádějí kvótní výběr

Hlavní metodologické principy

Výběr dotázaných za pomoci vědecké statistiky

Standardizovaná metoda dotazování

Standardizovaná metoda zpracování výsledků

Výběr dotázaných

Kvótní výběr

         Gallupova kvóta:

Muži/ženy

Vzdělání středoškolské/nižší

Běloši/ostatní

Město/venkov 

Výzkum veřejného mínění v České republice

Studentský spolek KRUH

Sdružoval studenty sociologie a ostatních společenských věd  Založil jej 1945 František Dědek

Sekce pro výzkum veřejného mínění pod vedením Adamce

Cvičné průzkumy mass-observation i gallupovou metodou

Metoda Mass-Observation

Čs. ústav pro výzkum veřejného mínění

Založen 1946 jako oddělení I. odboru Ministerstva informatiky

5 odborných + 2 techničtí pracovníci

Síť cca 300 tazatelů

Vedoucí dr. Bohuš Pospíšil

Pracovník pro výzkum Čeněk Adamec

Aktivity Čs. ÚVVM

Výzkumy pouze v českých zemích

Cca 1-2 výzkumy měsíčně

Gallupovská metoda

Časopis Veřejné mínění (populárněvědecký)

Mezinárodní spolupráce (výzkumy, publikace, konference, stáže)

Volební výzkumy 1948

Plánovány tři výzkumy

Proveden pouze výzkum v lednu

Dotazníky policejně zabaveny

Domněnky o ručním zpracování dotazníků pro potřeby KSČ, poklesu příznivců KSČ ve srovnání s volbami 1946

Když přestaly výsledky průzkumů vyhovovat vládnoucí KSČ po únoru , byl Čs.ÚVVM zlikvidován. Tím bych chtěl pouze naznačit, že něco podobného se může opakovat znovu v případě, že zemi bude vládnout J.Paroubek ve spolupráci s KSČM. (poznámka Kmotra Drobka)

Likvidace Čs. ÚVVM 1948 - 50

Únor 1948 - ústav odloučen od ministerstva

Zákaz publicity výsledků

Zrušen časopis Veřejné mínění

Omezen počet pracovníků

Výzkumy prováděny do jara 1950

1950 - Ústav zrušen pro nepotřebnost

1965 - zájem stranických orgánů o výzkumy mínění

Důvody odborné:

Rozvoj marxistické sociologie

Rozvoj empirického sociálního výzkumu

Vznik řady výzkumných rezortních pracovišť

Důvody ideologické

Výzkum veřejného mínění jako standardní nástroj pro demokracii a politickou elitu ve světě

Vizitka demokratičnosti socialistického zřízení

Záměr nebyl chápán jako pokračování činnosti zrušeného ústavu

Aktivity ÚV KSČ

1965 - předsednictvo ÚV KSČ schválilo záměr:

a) založit ústav při ČSAV

b) podřídit veškerou jeho činnost kontrole stranických orgánů

c) 1966 - schválilo ředitelku J. Zapletalovou

1967 - zahájena činnost ústavu

Činnost v době Pražského jara

Výzkumy politického charakteru

Mezinárodní výzkum - tužby a obavy

Rychlé telegrafické výzkumy: březen -  srpen 1968

První výzkumy důvěry politikům

Výzkum „Postoj občanů k politice", nebyl zpracován, dokumenty se nezachovaly

Ankety Pražanů: v době invaze 1968, nereprezentativní výběr, cca 300 dotázaných

Činnost ÚVVM do září 1969

Pokračování politických výzkumů

Výzkumů zaměřených na závažné společenské otázky

Orientace na metodologickou činnost

Pokračování činnosti bez vnějších zábran

Snižovala se otevřenost občanů při dotazování

Snižovala se možnost publikovat výsledky

Činnost ÚVVM 1970-72

Politické kontroly a prověrky všech pracovišť ČSAV

Nemožnost pokračovat v politických výzkumech

Výzkumy na zakázku pro instituce - šíře témat

ÚVVM zrušen k 31. 8. 1972

Nově založen jako součást statistického úřadu

Činnost do roku 1989

Pracoviště podřízeno kontrole stranických orgánů:

výběr pracovníků

schvalování témat výzkumu

schvalování otázek v dotazníku

souhlas k veřejné publikaci výsledků

Situace po listopadu 1989

Změna charakteru práce státního ÚVVM

Vznik českých soukromých agentur

Provázanost výzkumu mínění a výzkumu trhu

Vznik poboček zahraničních agentur a mezinárodních řetězců

Vznik sociálního trhu informaci - konkurenční prostředí

Překonávání nedůvěry k metodologii u politické elity, odborné i laické veřejnosti

Nejznámější soukromé agentury

STEM - založen 1990

FACTUM - založen 1991

GfK - založen 1991

Median - založen 1993

SC&C - založen 1992

Volební preference,

jak jim správně porozumět

Tomáš Lebeda, Jindřich Krejčí, Yana Leontiyeva

Výzkumy volebních preferencí jsou snad nejsledovanějšími produkty agentur zabývajících se výzkumy veřejného mínění. Informace, která se prostřednictvím médií dostává zpět k veřejnosti, však není jen popisem sociální reality, ale může tuto realitu i spoluutvářet. Samotné výsledky výzkumů mohou ovlivnit postoje ve společnosti. Nejen proto je třeba rozumět, jakou informaci nám výzkumy volebních preferencí dávají a jak jim správně rozumět. Tyto výzkumy se liší svými cíli, použitou metodikou i načasováním. Následující stať se snaží alespoň v hrubých rysech přiblížit všechny tyto dimenze.

Kontinuální šetření stranických preferencí

V České republice probíhají tři dlouhodobé programy pravidelných šetření stranických preferencí. Připravují je agentury CVVM3, STEM a Factum Invenio (donedávna TNS Factum). Všechny tři programy jsou založeny na organizaci omnibusových šetření, do kterých je pravidelně zařazován modul otázek s volební tématikou. Základní výstupy těchto šetření jsou zveřejňovány ve formě tiskových zpráv. Tato praxe odpovídá současné běžné situaci jinde ve světě. České výzkumy se od většiny ostatních liší tím, že jejich výsledky jsou dostupné zdarma nebo za minimální poplatek. Program CVVM je hrazen ze státního rozpočtu a komerční organizace STEM a Factum Invenio využívají výhody reklamy spojené s publikací svých výsledků v médiích.

Pokud se týká časové dimenze, nejstarší a tedy nejdelší řadou výsledků vhodných pro trendové studie je program CVVM. Ten trvá již od roku 1990. Projekt šetření TRENDY, organizovaný agenturou STEM, je v běhu od roku 1991. Nejmladší je kontinuální výzkum preferencí Factum Invenio.

Mediální reflexe výzkumů veřejného mínění
Smysl, význam výzkumů veřejného mínění

Jak dochází ke zkreslení výsledků výzkumů a jak se jich vystříhat

V médiích se nejčastěji presentují výsledky kvantitativních výzkumů, získaných pomocí dotazníků a anket.

Stručně  řečeno se liší tím, že dotazník je určen pro jasně vymezenou skupinu, čímž se také dá získat reprezentativní soubor a anketa se volně rozdává nebo je otištěna v novinách a závisí  na jedinci, zda ji vyplní, přestože se často získá mnoho vyplněných anketních lístků, bývá  skladba vzorku nereprezentativní.

Dotazník je svým zaměřením zpravidla obsažnějšího charakteru a ve vztahu respondent a zadavatel (zpracovatel) vystupuje nový subjekt - tazatel, jež se snaží občana přesvědčit o účelnosti akce a zároveň mu předává nebo může předat pokyny pro vyplňování, což je zvláště důležité u dětí a také starších lidí. Zároveň eliminuje například při dotazování na školách „vlivy" učitelů v závislosti na tématech.

Z řady důvodů (zejména finančních a organizačních) nemůžeme provádět dotazování celé sledované populace. Proto populaci redukujeme na určitý vzorek. Výběr vzorku:

a) Náhodný výběr (pravděpodobnostní),

b) kvótní.

Náhodný výběr je založen na „losovací" proceduře. Problémem je, že registr obyvatel přestal de facto existovat počátkem 90. let minulého století.

Kvótní výběr napodobuje ve struktuře vzorku některé, statisticky zjištěné vlastnosti populace: např. pohlaví, věkových či vzdělanostních skupin, podíl lidí bydlících v obcích a městech dle velikosti a o regionální rozmístění populace. Reprezentativita dle velikosti sídla a regionálního rozložení je zajištěno složením tazatelské sítě. 

O co se zajímají jednotlivá média:

média se širokým okruhem čtenářů, diváků (např. hlavní deníky): politické preference hlavních stran, hodnocení nejznámějších politiků či prezidenta a nejvýznamnějších události celospolečenského dosahu (např. problematika EU),

bulvární média: hodnocení krizových situací ve společnosti, politice i ekonomice, postoje k různým aférám, mediálním kauzám a podobně,

specializovaná média: vývoj ekonomiky, politických instituci, demokratických principů, různých oblasti života společnosti, spotřebitelské chováni a testy a tak podobně dle zaměření média.

Zájmu médií jsou přizpůsobeny i druhy výzkumů:

pravidelná, kvantitativní šetření, které poskytují dlouhodobé řady,

jednorázové výzkumy k určitému problému,

bleskové průzkumů, reagující na určité kauzy.

Výzkumy jsou pro média vcelku atraktivní. Témata publikovaná nejčastěji:

•         politická situace, preference stran a názory na jednotlivé politické představitele v ČR,

•         hodnocení spokojenosti s činností institucí, hlavně s celostátní působností,

•         hodnocení základních otázek demokracie, porovnávání současného systému se situací 

 před rokem 1989,

•         názory veřejnosti na zahraniční aktivity ČR, na proces evropské integrace apod.,

•         otázky ekonomického charakteru, obecné spokojenosti se stavem ekonomiky,

•         hodnoceni vyhlídek hospodářského vývoje země i vlastní domácnosti,

•         reakce na vývoj v konkrétních oblastech, v nichž dochází k rychlým změnám, anebo v nichž vznikají, ať už objektivně, anebo v důsledku nějakých afér, obtíže (zdravotnictví, školství, armáda, policie atd.),

•         poznatky z různých oblastí společenského a politického života a jejich hodnocení, (kriminalita, korupce, šíření drog, sexualita, nezaměstnanost, majetkové rozdíly, ekonomické reformy, sociální jistoty, chudoba, zvětšování majetkových rozdílů),

•         názory na různé společenské změny, například na integraci menšin, změny v chování lidí, mezigenerační vztahy, religiozitu atd.,

•         hodnocení médií, jejich objektivity, názory na konkrétní, pořady, kulturní akce,

•         spotřebitelské chováni, názory na stav různých segmentů trhu a očekávaného vývoje

V mediální praxi se setkáváme s celou škálou způsobů, jak výsledky výzkumu předat veřejnosti:

            - krátká zpráva převzatá z ČTK,

         - krátká zpráva s citací několika vět autora,

         - podrobný rozbor v případě, že se o průzkum opírá „téma dne",

         - rozhovor s autorem výzkumu,

         - rozsáhlé zpracování exkluzivního výzkumu (např. bleskové výzkumy).

Vedle těchto forem zpracování seriózního výzkumu se objevují různé zprávy, které jsou nebo mohou být za průzkumy považovány či vydává     

         - průzkum převzatý od jiného zdroje, který nemusí mít zkušenosti s organizací a  zpracováním průzkumu (například občanská sdružení, iniciátoři nějaké petice   atd.),

         - vlastní anketa připravená například regionálním listem, internetové anketynovin a televizí,

         - několik „okének" s portrétem náhodného chodce a jeho stanoviskem k věci (tak jsou oživovány také televizní vstupy).

Ve zprávě by  měl redaktor uvést odkaz na to:

•         kdo průzkum provedl,

•         na jak rozsáhlém vzorku a kdy,

•         jak byla přesně položena otázka,

•         odkaz na předchozí data, porovnání, které čtenáři či posluchači umožní, aby přiřadil výsledku přiměřený význam,

•         pokud je použit graf, i ten by měl vypovídat v úplnosti sám za sebe.

Metody manipulací s výzkumy veřejného mínění

Jak dochází ke zkreslení výsledků výzkum a jak se jich vystříhat

(příklad z praxe) 

STEM: většina lidí je proti vydání majetku církvím ( LUK, Právo 8. 3. 2007)

Většina lidí se domnívá, že další vydávání majetku církvím po restitucích z počátku devadesátých let není užitečné. Uvádí to včera zveřejněné šetření agentury STEM z prvních osmi únorových dnů. Výzkum ještě nezaznamenal rozhodnutí Nejvyššího soudu o povinnosti církve vrátit katedrálu sv. Víta státu. 

Na otázku: „Myslíte si, že by se měl církvím vrátit bývalý majetek, tak, aby mohly bez problémů vyvíjet svou činnost?" odpovědělo kladně 45 procent dotázaných, zatímco 55 procent bylo proti. V další otázce se agentura ptala, zda lidé pokládají církve za užitečné. Kladně odpovědělo 44 procenta a záporně 56 procent.

Nejsi užitečný, tak ti nakradené nevrátíme (Jan Jandourek, MF Dnes 8. 3. 2007)

Přes polovinu Čechů si myslí, že by se církvím neměl žádný majetek vracet. Možná to souvisí s tím, že většina obyvatel také soudí, že církve nejsou užitečné.

Praha 6 chystá parkovací zóny (Šestka, květen 2008) 

Záměr zřídit v centrální části Prahy 6 parkovací zóny se opíral také o anketu zveřejněnou v časopise Šestka, o průzkum veřejného mínění nebo o analýzu emailových dopisů zaslaných na radnici na účelově zřízenou e mailovou adresu.

Podle průzkumu Faktum Invenio se 53 % občanů vyjádřilo proti zavedení zón. „Na druhou stranu mezi desítkami došlých dopisů by se těžko hledal ten, který si zóny nepřeje", řekl radní Jan Záruba.

 

Zkreslení na straně výzkumu a jeho autorů:

•         redukce populace na vzorek

•         redukce počtu proměnných (můžeme opominout nějaký významný vztah, trvale působící faktor

•         vliv události, která může ovlivnit část výzkumného vzorku (například nějaká politická jednání, aféra).

•         přehlédnutí něčeho podstatnějšího úzkým výzkumem zaujatého výzkumníka

•         experimentální úmrtnost (panelové průzkumy)

•         prostředí - vzorek je vystaven nepříznivým vlivům, které nemůžeme při sestavování průzkumu předpokládat (například nepříznivé počasí při sběru dat)

Nesprávné metodické postupy:

•         velikost vzorku pro celostátní výzkumy jsou obvyklé vzorky okolo 1200 osob a více).

•         výběr závisí na kvalitním, úplném seznamu populace, pozor na lokální výzkumy

•         technika sběru dat (vyplňované vs. face to face dotazníky), telefonické dotazování

Formulace otázek a zařazení do dotazníku:

•         nezbytně nutné otázky

•         srozumitelnost otázek (předvýzkum)

•         zda je na ně možno rozumně odpovědět

•         zda měří to, co chceme skutečně měřit

•         zda se neptáme se na dvě věci najednou

•         nesugerovat respondentovi náš názor

•         jednostranné, nevyrovnané otázky

•         nevyžadovat zobecňující odpovědi („Proč……..?")

•         řazení otázek ( logický sled, vhodné a nevhodné návaznosti otázek, vhodná délka dotazníku

•         grafická podoba dotazníku, jeho členěni, pohodlnost pro tazatele (místa na poznámky)

•         tazatelé: styl dotazování (napomáhání respondentovi ve formulaci odpovědi), neplnění pokynů.

•         izolovaný vs opakovaný výzkum

Desinterpretace -zkreslení, na němž má zásluhu:

•         zaměnění příčin a následků (již jeden ze zakladatelů  statistiky to ukazoval na výroku: „lidé otvírají deštníky a prší",

•         testování - zatímco respondenti v předvýzkumu odpovídali spontánně, zpráva o     

 předvýzkumu se pak rozšířila a jejich „následníci" již o věci uvažují,

•         historie, přihodí se například tehdy, jestliže nějaký podnět zvenčí koinciduje s pokusem a je pak chybně vyložen jako vliv experimentální proměnné,

•         zrání - projevuje se u dlouhodobých pokusů na vzorku, který se s věkem mění 

 (například školní populace),

•         změna se instrumentu, aniž to tušíme (může jít například o selháni nebo pouhou únavu  tazatele),

•         regrese k průměru - stává se to tehdy, když si v předvýzkumu mimovolně vybereme

 extrémní skupinu, pak se skutečný průzkum posune názorově k přirozenému středu 

 populace, aniž jde o vliv experimentální proměnné

•         potřeba presentovat výsledky v médiích může vést k nevhodným zjednodušením

 (mediální atraktivita a skutečný význam zjištění někdy jdou proti sobě).

Mnohdy dvě agentury totiž neměří totéž, i když to tak po zjednodušujícím pohledu médií vypadá:

stranické preference zahrnují výsledky získané za celý soubor dotázaných, včetně lidi, kteří odpověď odmítli, kteří volit nepůjdou nebo se nedokázali rozhodnout, komu by v příštích volbách dali hlas,

volební preference je výsledek vycházející ze souboru „voličů" - na rozdíl od prvního jsou vyloučeni lidé, kteří jednoznačně uvedli, že volit nepůjdou nebo neodpověděli,

termín „voličské sympatie", který používá CVVM pro celkový voličský potenciál strany - součet lidí, kteří stranu přímo jmenovali, že by ji volili, a těch, kteří se napoprvé nerozhodli, ale v dodatečné otázce vyjádřili k této straně své sympatie. 

Podobně vzniká problém u popularity politiků. Nejde jen o různé škály, ale také o to, kdo je do seznamu takových osobností zařazen..

Dále existují otázky, které agentury používají ve vztahu k Parlamentu a dalším institucím, ale v médiích jsou zaměňovány, anebo alespoň není zdůrazněno, že tyto rozdíly existují. Například jedna se ptá na „hodnocení práce instituce za poslední měsíc", druhá na to, zda mají lidé v instituci důvěru. Výsledky se nemusí lišit, ale rozdíl mezi „známkou za poslední měsíc" a „dlouhodobou důvěrou" je jasný.

Interpretace a její problémy

Najít hranici mezi zjednodušením ještě únosným a dezinterpretací je v teoretické úvaze problematické, uvádíme tedy několik příkladů:

•         absolutizace dat z jednotlivého průzkumu, kdy chybí porovnání s minulosti (sdělení „80 % lidí má obavy z ...... „ je na první pohled šokující, ale může to být běžná hodnota v posledních několika letech),

•         jmenován je pouze první politik (osobnost), nikoli druhý s téměř stejným výsledkem („nejoblíbenější politik je X", ačkoliv mezi ním a druhým politikem může být jen zanedbatelný rozdíl),

•         vynechání „střední varianty" odpovědi („Pro ……… je čtyřicet procent Čechů", přitom výsledek byl 40 % pro, 20 % proti, 40 % nerozhodnutých),

•         zanedbání podílu lidí, kteří se k věci nevyjádřili (případ hodnoceni „neznámých" politiků, kteří sice nemají skoro žádné odpůrce, ale do popředí se nedostanou, protože jsou uvedeny jen „kladné" hlasy),

•         hrubé zkreslení otázky či podmínek odpovědi (sdělení „89 % lidí označilo dopravu za nejdůležitější problém regionu", pokud měli respondenti možnost uvést až tři věci, pak nejde o „nejdůležitější", ale o jeden ze tří nejdůležitějších problémů),

•         zanedbání časového kontextu nějaké vnější události (výzkum byl prováděn bezprostředně po propuknutí nějaké aféry a není to zmíněno),

•         grafické natažení osy y (nejlépe omezením rozpětí, což je často používaný způsob, jak demonstrovat např. „dynamický růst ekonomiky" nebo „dramatický propad preferencí"),

•         zachycení jen části časové osy (například vynechání starších dat, která by snižovala senzační sdělení,

•         nesprávná formulace zcela měnící výsledek (sdělení z průzkumu „stranu X by volilo 20 % lidí" je korektní, zcela zkreslující je však zápis „strana X by získala ve volbách 20 % křesel", neboť část hlasů by propadla a podíl strany by v mandátech byl větší),

•         záměna výsledku průzkumu a volební prognózy, v nejhorším případě smíchání dat,

•         absolutizace „začátku a konce" v malém rozpětí hodnot (sdělení „největší důvěře se těší instituce X, nejmenší instituce Y" v případě, že první jmenovaná má důvěru 80 % lidí a druhá 70 % dotázaných, vyvolá pocit, že „horší" instituce je opravdu nedůvěryhodná),

•         zanedbání skutečnosti, že odpovídala jen část lidí (po „filtru", například konstatování „80 % občanů neschvaluje jednání politika X", je zkreslující, jestliže polovina lidí o případu vůbec nevěděla a k následující hodnotící otázce se tudíž nevyjádřila).

Průzkumy veřejného mínění: Hlas kolektivní neodpovědnosti

 „Nejlepším průzkumem veřejného mínění jsou volby." (neznámý vojín)

V ideálním případě funguje zastupitelská demokracie tak, že kandidát popř. jejich sdružení ve formě politické strany představí svůj program a volič pak dá svůj hlas těm kandidátům popř. jejich sdružením, jejichž program mu je nejbližší. Po konci volebního období volič sečte politikům účet a svou další volbou buď vyjádří svou spokojenost, nebo vyvodí jejich politickou odpovědnost.

Tato politologie pro prvňáky však u nás neplatí. Komunikace mezi voličem a jeho zástupci byla až na samou hranici volebního zákona nahrazena průzkumy veřejného mínění. Ty mají tři následující významné vlastnosti:

1) Zkoumají názory desítek, maximálně stovek tzv. respondentů a z nich pak prapodivnými postupy „vypočítávají" názory celé veřejnosti.

Průzkumy prý probíhají podle zaručeně spolehlivého statistického klíče, podle kterého lze z malého vzorku učinit poměrně přesné závěry ohledně názorů celé populace. Tímto „zaručeně spolehlivým" statistickým klíčem je pak rozdělení lidí podle věkové kategorie a vzdělání, jejichž procentuální zastoupení v české populaci pak musí reflektovat výběr respondentů. To je celé. V každém případě ale platí, že nelze z názorů desítek repondentů modelovat názory celé společnosti.

2) Pracují se slovy, a ty lze kroutit ještě lépe než čísla při přípravě státního rozpočtu.

Ideální otázka: „Chcete peníze?" Ideální výsledek: „100% Čechů chce peníze." Otázka však nezahrnovala jaké peníze, od koho a hlavně za co. Hodnota takového zjištění je tedy nulová. Stejně hodnotný byl i výsledek průzkumu, že „80% Čechů si nepřeje americkou základnu na našem území. Není tedy divu, že jsme obdobně hodnotnými průzkumy bombardováni každý den, abychom se dozvěděli, že většina lidí je nespokojená s politickou situací a podobné zásadní informace s konkrétním obsahem.

3) Nedají se kontrolovat.

Průzkumy veřejného mínění kontrolovatelné nejsou. Může se vůbec nějaký respondent, nebo úplně kdokoli, domoci kontroly toho, zda průzkum opravdu proběhl, jaké otázky byly přesně kladeny a zda byly přesně zaznamenány odpovědi? Jediný, kdo se může dožádat kontroly, je subjekt, který si výzkum zadal. Objednatel zadává především výsledek a teprve potom průzkum k němu vedoucí. (I kdyby tomu tak v případě nekterých agentur nebylo, rozhoduje objednatel průzkumu o jeho zveřejnění, tedy má postavení cenzora. Je pak jasné, že do médií pustí jen ty „správné" výsledky.) Průzkumy veřejného mínění mají povahu začarovaného kruhu a svým vlivem zcela ovládly komunikační prostor mezi voličem a politikem a staly se hlasem kolektivní neodpovědnosti obou z nich. V případě voliče je jasné, že se jejich většina nechá ovlivnit průzkumy, neboť většina lidí je bohužel nedostatečně myslícími jedinci a jako taková snadno manipulovatelná. Dlužno dodat, že nemyslící stádo je rovněž tvrdě masírováno samotnými politiky. Není divu, že je zveřejňování předvolebních průzkumů několik dní těsně před volbami zakázáno. (Jde o čistě marketingový tah, voliči jsou už dávno zmasírovaní a připravení.) V případě politika to je ještě jasnější. Politik zastupuje především sám sebe a své zájmy, což lze shrnout do pojmu koryto. Cílem pak není získat voliče pro své ideje, ale získat jakékoliv voliče za jakoukoliv cenu, což je podstatný rozdíl. Výsledkem je nasloucháním hlasu lidu vtělenému do výsledků průzkumů a hledáním, jak vytáhnout na soupeře nějakou špinavost.

O vzestupu menší politické strany nerozhoduje úspěch jejího programu, ale pár procent v předvolebních průzkumech.

(16.11.2006 Sandstorm)

Administrátorem stránek je Radek Sedláček (nickname Kmotr Drobek), Chcete-li zde publikovat své příspěvky, tak je laskavě posílejte na emailovou adresu stránek Politikmann.

Tyto stránky dodržují právní předpisy o ochraně osobních údajů a autorský zákon. Nebudou zveřejňovány anonymní příspěvky, nebo příspěvky s vulgárním, nebo rasistickým obsahem.
Stránky a jejich obsah je určen jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na stránkách POLITIKMANN, a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv a včetně zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetně uchovávání v jakýchkoli databázích.
Copyright © Politikmann a RASgraf



Opište prosím kontrolní kód "1717"
Tyto stránky na systému Webgarden zhotovila RASgraf Klatovy http://radeksedlacek.mypage.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one