Petice Zrušme komunisty

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (254 | 58%)
Seznam S-Rank
PageRank
Compete Rank
JyxoRank
Alexa Rank


TOPlist
Německo

Výchozím zákonem pro sociální zabezpečení je federální Zákon o sociálním zabezpečení (SGB). Tento zákon společně s návaznými zákonnými normami stanoví základní předpisy a schémata sociálního zabezpečení. Hlavními subjekty v systému zdravotního pojištění jsou nemocniční fondy, které proplácejí poskytovanou zdravotní péči. Podle zákona mají právo a povinnost zvýšit příspěvek, jestliže si to vyžaduje krytí nákladů zdravotní péče. Jejich posláním je vyjednat jménem svých pojištěnců ceny, rozsah a kvalitu hrazené péče s poskytovateli. Takto vyjednaný rozsah péče je obvykle dostupný pro všechny pojištěnce fondu bez omezení. V některých případech musí nemocniční fond získat odborný posudek o nezbytnosti léčby od Lékařské posudkové komise, která je společnou institucí nemocničních fondů. Toto povolení je například nezbytné pro preventivní lázeňskou léčbu, rehabilitaci a krátkodobou ošetřovatelskou domácí péči.

Všichni občané mají právo si vybrat nemocniční fond, u kterého chtějí být pojištěni. Změnit ho mohou jednou ročně. Nemocniční fondy jsou organizovány na regionální nebo federální úrovni. V roce 1999 bylo v Německu registrováno 72 miliónů pojištěnců u 453 zákonných nemocničních fondů.Přehled německých nemocničních fondů:

  • všeobecné regionální fondy (Allgemeine Ortskrankenkassen (AOK), federální asociace v Bonnu);
  • náhradní fondy (Ersatzkassen, Siegburg);
  • podnikové fondy (Betriebskrankenkassen (BKK), Essen);
  • cechovní fondy (Innungskrankenkassen (IKK), Bergisch-Gladbach);
  • zemědělské fondy (Landwirtschaftliche Krankenkassen (LKK), Kassel);
  • fond pro horníky (Bundesknappschaft, Bochum);
  • fond pro námořníky (See-Krankenkasse, Hamburg).

Financování fondů je založené na výši příspěvků, která musí odpovídat výši vynaložených nákladů. Podle tohoto modelu se vypočítává výše příspěvku, který fond stanovuje pro své pojištěnce. Zabezpečuje zároveň rizikové kompenzační mechanismy. Výše příspěvků má vliv na množství pojištěnců daného fondu. Ze základního pojištění byl v roce 1996 vyčleněn určitý rozsah poskytované neakutní péče. Záměrem bylo snížit příspěvek na zdravotní pojištění pro méně nemocné pacienty a rozšířit manévrovací prostor pro stanovení výše příspěvku mezi jednotlivými fondy. Příspěvky povinného zdravotního pojištění placené nemocničním fondům jsou hlavním zdrojem financování zdravotní péče v Německu. Do nemocničních fondů jsou povinni přispívat zaměstnanci, jejichž hrubý příjem nepřesahuje stanovenou hranici (40 500 eur za rok, 2002). Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a všichni, kteří mají příjmy vyšší než je daná částka, jsou z povinného zdravotního pojištění vyloučeni a uzavírají soukromé zdravotní pojištění.

Příspěvky jsou rozděleny stejným dílem mezi pojištěnce a jeho zaměstnavatele. Byl-li v roce 2002 průměrný příspěvek 13,99 %, pojištěnec platil ze svého příjmu před zdaněním 6,995 % a zaměstnavatel odvedl stejnou částku. Maximální výše příspěvku v roce 2002 činila 3 375 eur za měsíc. Pojistné se vztahuje jak na pojištěnce, tak na nezaopatřené osoby, které jsou na něm závislé (manželka v domácnosti, děti), pokud jejich příjmy nebyly vyšší než 325 eur za měsíc. V případě důchodce nebo nezaměstnané osoby přebírá povinnost platit pojistné příslušný státní fond.

Spoluúčast pacientů na zdravotní péči má v Německu dlouholetou tradici. Doplatky pacientů jsou limitovány zákonnými pravidly, týkají se zejména dětí, studentů, sociálních slabých osob a chronicky nemocných pacientů. Doplácejí se především léky (10 % z ceny, minimálně 5 eur a maximálně 10 eur). U zdravotní a dentální péče se od pacientů očekává ordinační poplatek (10 eur za čtvrtletí), doplatek ceny transportu (10 % z ceny, minimálně 5 eur a maximálně 10 eur) a denní poplatek při pobytu v nemocnici (10 eur). Z povinného pojištění je hrazen základní balíček zdravotní péče, který obsahuje preventivní péči, vyšetření, léčbu (ambulantní, zubní, léky, PZT, nemocniční, ošetřovatelskou domácí, některé oblasti rehabilitační léčby) a převoz pacienta. Každý lékař i fond by měl být schopen pacienta informovat o bezplatné a hrazené dávce, respektive o výši doplatku k bezplatné dávce.

Soukromé zdravotní pojištění v Německu má dva aspekty: plné krytí pro část populace, která nespadá do povinného zákonného zdravotního pojištění, a doplňkové připojištění. Doplňkové připojištění je zaměřeno na oblasti, které nehradí nemocniční fondy, to znamená nemocniční péči (nadstandardní pokoje, léčba vedoucím oddělení), zubní korunky, umělý chrup a podobně. Nemocniční fondy nemohou toto pojištění poskytovat ze zákona.

Rakousko

Podle rakouské ústavy leží odpovědnost za většinu oblastí systému zdravotní péče (s určitými výjimkami stanovenými v zákonech) na federální vládě. Nejdůležitější výjimka se týká nemocničního sektoru. V této oblasti vláda sice odpovídá za legislativu, ale odpovědnost za provádění a implementaci zákonů leží na devíti zemských správách.

Systém sociálního pojištění je oddělený od zbytku zdravotnictví. Sociální pojištění zahrnuje zdravotní pojištění, penzijní pojištění a pojištění pracovních úrazů. Je povinné podle zákona o všeobecném sociálním zabezpečení. Kryje i nezaopatřené rodinné příslušníky a stanovuje specifické podmínky pro různé kategorie osob (poplatky, osvobození od poplatků, hranice minimálních příjmů a podobně).

V Rakousku funguje 25 pojišťovacích fondů. Není zde žádná konkurence, protože vše je předepsáno zákonem. Existuje zde penzijní fond pro dělníky a kancelářské pracovníky, všeobecná pojišťovna pro zaměstnance, devět regionálních fondů zdravotního pojištění (podle zemí, pro zaměstnance kromě státních úředníků), všeobecný fond pojištění pracovních úrazů (kromě státních úředníků), fond zdravotního pojištění a pojištění pracovních úrazů pro pracovníky ve státní službě, pojišťovací fond pro horníky a pojišťovací fond pro železničáře. K tomu je nutné připočítat ještě dva fondy sociálního pojištění pro OSVČ a zemědělce a osm zaměstnaneckých fondů zdravotního pojištění

Téměř 80 procent populace spadá do systému pojištění podle zákona o sociálním zabezpečení. Příspěvek na zdravotní pojištění se pohybuje mezi 6,4 % - 9,1 % (podle typu fondu) ze základu stanoveného podle výše příjmů. Jednu polovinu hradí pojištěnec a druhou polovinu zaměstnavatel. Placením zákonného příspěvku do sociálních pojišťovacích fondů získávají občané oprávnění na léčbu podle zákona. Rakušané si mohou vybrat svého všeobecného lékaře nebo specialistu, nemohou si ale vybrat pojišťovací fond. Rakouský systém zdravotní péče je stejný pro každého bez ohledu na jeho příjem. Sociálně-zdravotní pojištění kryje primární zdravotní péči, léky a zdravotnickou techniku, zubní léčbu, nemocniční léčbu, domácí péči, dávky v nemoci a mateřství, rehabilitaci, ochranu zdraví a prevenci, lázně, diagnostiku, převozní a cestovní náklady.

Spoluúčast pacienta tvoří v současné době zhruba 25 % nákladů zdravotní péče. V oblasti primární péče jde například o poukazy, které si pojištěnec koupí za určitou částku (3,63 eur v roce 2003) a které jej opravňují k návštěvě smluvního lékaře podle svého výběru. Doba platnosti poukazu je 3 měsíce. U zaměstnanců vydává tento poukaz zaměstnavatel. Smluvní lékař může pacienta poslat ke specialistovi nebo na ambulantní kliniku, kde pacient přispívá na péči 10,6 eur u smluvního lékaře. Jde-li pacient ke specialistovi přímo, zaplatí 18,17 eur. Maximální částka spoluúčasti pacienta je stanovena na částku 72,67 eur. U nesmluvního lékaře pacient zaplatí ošetření celé v hotovosti a fond mu následně uhradí 80 % poplatku, který by jinak zaplatil u smluvního lékaře. Poplatky u smluvních lékařů jsou mnohem nižší než u nesmluvních.

Pro určité skupiny obyvatel (například děti a důchodci) existují v placení spoluúčasti výjimky. Spoluúčast se běžně vyžaduje u zubních lékařů, nesmluvních lékařů, terapeutů, psychologů, a podobně. Některé výkony či prostředky (například zubní můstky) si pacient hradí sám v plné výši. U nemocniční péče si každý pacient přispívá během prvních 28 dnů v nemocnici kolem 8 eur denně (podle regionu). Nezaopatření rodinní příslušníci pojištěnce hradí 10 % z denní sazby. Dále jsou zavedeny poplatky za lázeňskou léčbu a rehabilitace. Na léky se doplácí 4,25 eur na jeden předpis.

Primární péči v Rakousku zabezpečují nezávislí soukromí lékaři. Z větší části jsou smluvními lékaři nějakého fondu. Nemocnice nabízejí ambulance pouze v omezené míře. Pacient může změnit svého lékaře, ale pouze jednou za čtvrtletí a se souhlasem fondu. Sekundární a terciální péče je zajišťována na specializovaných klinikách a v nemocnicích.

Doplňkové soukromé zdravotní připojištění kryje náklady na zdravotní péči, která není proplácena povinným zdravotním pojištěním, a nabízí i možnost krytí nadstandardní péče. Toto pojištění je nabízeno ziskovými pojišťovacími společnostmi a podmínky a výše pojistného se liší. Tyto společnosti využívají také zaměstnavatelé, kteří tak přispívají svým zaměstnancům. Soukromým zdravotním pojištěním je zajištěna zhruba jedna třetina Rakušanů.

Francie

Francouzský systém zdravotní péče je založen na dvou základních principech: všeobecném povinném zdravotním pojištění a svobodné volbě zdravotní péče bez doporučení lékaře.

Výkonnou institucí pro správu systému národního povinného zdravotního pojištění je Národní zdravotní pojišťovna (CNAMTS), která má ve Francii 16 regionálních a 128 primárních pokladen. Jejími pojištěnci jsou zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci, což představuje 80 % populace. Vedle Národní zdravotní pojišťovny jsou pro ostatní skupiny osob zřízeny specializované pojišťovny, například zdravotní pojišťovna pro zemědělce, pracovníky v zemědělství a jejich rodinné příslušníky (CCMSA) nebo zdravotní pojišťovna pro nezávislé profesionály (CANAM).

Výše příspěvku na zdravotní pojištění u zaměstnanců se odvozuje od výše jejich platu. Zaměstnanec odvádí 6,8 % a zaměstnavatel 13,6 %. I ve Francii, podobně jako v jiných zemích, jsou stanoveny určité limity pro platbu pojištění, například příjem ve výši 6 677 eur ročně pro člověka ve svobodném stavu. Pokud osoba daného příjmu nedosahuje, nemá povinnost platit pojistné.

Princip svobodné volby zdravotní péče spočívá ve volném rozhodování pacienta navštívit specialistu nebo nemocnici bez doporučení svého lékaře. Soukromí praktičtí lékaři jsou nejvýznamnějšími poskytovateli ambulantní a domácí zdravotní péče. Pacient hradí tyto výkony v hotovosti a zdravotní pojišťovna mu je následně proplatí. Zdravotní pojišťovna ale proplácí pouze 70 % vynaložených nákladů. Lékaři se dělí do dvou skupin na základě dodržování všeobecné dohody: v první jsou lékaři, kteří dodržují všeobecně stanovované limity cen zdravotní péče, ve druhé ti, kteří za poskytnutou zdravotní péči vyžadují poplatky vyšší. Pojišťovna ale proplácí pouze 70 % z částky, kterou by pacient zaplatil u lékaře z první skupiny. To je problém především ve velkých městech, kde pouze málo lékařů dodržuje všeobecnou dohodu. Od 27. září 2003 je podle všeobecné dohody oficiální cena za základní vyšetření 20 eur, za důkladné vyšetření 26 eur, za vyšetření u specialisty od 23 do 25 eur (podle odbornosti lékaře). Zubní péči poskytují hlavně soukromí zubní lékaři, pacienti platí 70 % z ceny ošetření. Na vyšší krytí je opět možné uzavřít doplňkové zdravotní pojištění. Co se léků týče, pacienti bez doplňkového pojištění doplácí většinou 40 % z ceny u nezbytných léků, u ostatních léků dělá doplatek až 70 % z ceny.

Nemocniční péče je zajišťována veřejnými a soukromými nemocnicemi. Pacienti platí za pobyt v nemocnici paušální sazbu, která není hrazena z povinného zdravotního pojištění, ve výši 10,67 eur za den. Ostatní náklady na poskytnutou zdravotní péči ve veřejných nemocnicích hradí pojišťovna ve výši 80 %. Pro určité skupiny osob a osobám s potřebou sociální pomoci je zajištěna zdravotní péče bezplatně nebo s nižší spoluúčastí na základě zákonem stanovených podmínek.

Francouzský systém patří k systémům s vysokou spoluúčastí pacienta. Proto většina Francouzů (99 %) má uzavřeno doplňkové zdravotní pojištění u některé z celé řady soukromých pojišťovacích institucí. V případě, že pacient má sjednáno doplňkové zdravotní pojištění, ve většině případů jsou náklady kryty v celé výši. Výše příspěvku doplňkového zdravotního pojištění činí kolem 2,5 % z výše platu.

Velká Británie

Výchozím právním dokumentem pro veřejné zdravotnictví ve Velké Británii je takzvaný White Paper, který spolu se zákonem o zdraví z roku 1999 upravuje podmínky pro poskytování zdravotní péče ve Velké Británii. Administrativní výkonnou složkou veřejného zdravotnictví jsou zdravotní úřady, kterých je zhruba sto a které odpovídají za nasmlouvání zdravotní péče s poskytovateli a také za její proplácení. Veřejné zdravotnictví ve Velké Británii je financováno hlavně z daní a zákonného pojistného. Takto získané finance kryjí jak zdravotní péči, tak sociální dávky.

Zákonné pojistné platí pracující osoby, jejichž příjmy přesahují hranici 344 liber měsíčně (2003). Existují čtyři třídy příspěvků a jejich úprava probíhá jednou ročně v dubnu (zjednodušeně): První příspěvková třída platí pro zaměstnance a příspěvek je strháván z jejich hrubé mzdy zaměstnavatelem. Zaměstnanec hradí 11 % a zaměstnavatel 12,8 %. Druhá třída příspěvků je pro OSVČ, pokud zisk dosáhne určité hranice. Příspěvek je fixní měsíční nebo čtvrtletní částka placená zpětně. Do třetí příspěvkové třídy spadá dobrovolné pojištění nezaměstnaných. A poslední čtvrtá třída je určena pro OSVČ a příspěvek se vypočítá z výše jejich zisku. Platí se společně s daní z příjmu na konci zdaňovacího období (konec března) a činí 8 %.

Mezi doplňkové zdroje financování zdravotní péče patří spoluúčast pacientů a soukromé pojištění. Finanční spoluúčast je nutná zejména v nemocnicích (za nadstandardní pokoje) a dále u některé běžné zdravotní péče. Například doplatek na recept činil v roce 1999 5,80 liber. V oblasti zubní péče se doplácí až 80 % nákladů do stanovené maximální částky, která byla v roce 2000 348 liber. Ze spoluúčasti jsou vyjmuty určité skupiny osob (například děti do 16 let, staří lidé, osoby s nízkými příjmy a podobně). Všechny osoby trvale bydlící ve Velké Británii mají právo na zdravotní péči poskytovanou veřejným zdravotnictvím. Britské zákony nikde přesně nepopisují seznam poskytované zdravotní péče. Odpovědnost za dostupnou zdravotní péči (primární, sekundární, terciální) leží na zdravotních úřadech. Jejich povinností je zajistit, aby v jejich regionu fungovala lékařská péče na přijatelné úrovni podle požadavků místí populace.

Primární zdravotní péči ve Velké Británii zajišťují praktičtí lékaři. Pacient si může vybrat svého lékaře, ale výběr je omezen místem bydliště. Málokdy se stane, že pacient změní svého lékaře (pouze, když se přestěhuje). Do nemocnice a k nemocničním specialistům se dostává pacient na doporučení praktického lékaře. Sekundární a terciární zdravotní péči zajišťují nemocnice. Ve Velké Británii jsou poměrně dlouhé čekací doby na speciální zdravotní péči, například na operace. Soukromé zdravotní pojištění má dvě základní formy: zaměstnavatelské a individuální. Je jím kryto asi 11 procent populace spíše z vyšších příjmových vrstev a je využíváno hlavně ke krytí nehrazené zdravotní péče.

Španělsko

Španělský systém zdravotní péče je určen zákonem o všeobecné zdravotní péči z roku 1986. Výkonnou administrativní složkou veřejného zdravotnictví spadající pod Ministerstvo zdravotnictví a veřejných záležitostí je Národní institut zdraví (INSALUD), který má úřady po celém Španělsku. Veřejné zdravotnictví je financováno ze všeobecných daní. Mezi doplňkové zdroje financování zdravotní péče patří spoluúčast pacientů. Každý kraj je rozdělen na několik zdravotních oblastí s jednotlivými obvody a v každém obvodu je zdravotní středisko (Centros de Salud). Správa zdravotní oblasti odpovídá za poskytování primární zdravotní péče, zahrnující mimo jiné i prevenci, rehabilitaci a léčbu. Tu poskytují praktičtí lékaři především ve zdravotních střediscích a je hrazena na kapitační bázi. Správa zdravotní oblasti dále odpovídá za specializovanou ambulantní péči poskytovanou speciálními ambulancemi nebo veřejnými nemocnicemi. Tuto péči poskytují specialisté a je hrazena na kapitační bázi. Správa se věnuje i nemocniční péči - ambulantní i hospitalizaci. V každé oblasti by měla být alespoň jedna všeobecná nemocnice. Tuto péči poskytují lékaři jako zaměstnanci nemocnic a všechny výkony jsou hrazeny z veřejných financí.

Osoba zaměstnaná ve Španělsku a spadající pod Národní zdravotní systém má nárok na bezplatnou zdravotní péči. Z bezplatné péče je vyjmuta péče dentální, která není hrazena vůbec. Pacienti se také podílí na hrazení léků, spoluúčast dosahuje až 40 % z ceny. Bezplatná není dále specializovaná péče (například psychoanalýza, lázně nebo plastické operace) a soukromá ambulantní či nemocniční péče. Z placení spoluúčasti jsou podle zákona vyjmuty určité kategorie osob, například děti a důchodci.

Pojišťovny hrají ve zdravotním systému relativně minoritní úlohu. Pouze 10 procent populace je kryto doplňkovým soukromým pojištěním. Doplňkové zdravotní pojištění je využíváno hlavně ve velkých městech a proplácí především dentální péči a péči, která není kryta národním zdravotním systémem.

Itálie

Italský systém zdravotní péče je založen na třech úrovních: národní, regionální a místní. Na národní úrovni jsou definovány základní principy národního zdravotního systému. Poskytování zdravotní péče je prostřednictvím regionálních zdravotních odborů zajišťováno na regionální úrovni. Na místní úrovni se jedná o cílené poskytování zdravotní péče přes místní zdravotní střediska (kterých bylo 228 v roce 2000), veřejné nemocnice (78) a soukromé nemocnice. Zdravotní střediska odpovídají za zajištění primární a sekundární péče a koordinují obvodní lékaře ve své oblasti. Pod správu středisek spadají i místní veřejné nemocnice, které poskytují specializovanou nemocniční či ambulantní péči. Příjem pacientů není vázán na konkrétní region.

Peníze do zdravotního systému se od občanů získávají přes daně z příjmu, které jdou do národního rozpočtu, dále z daní, které jdou do regionálních rozpočtů, a spoluúčastí pacientů. Pacienti se podílí na platbách za diagnostická vyšetření, léky a návštěvy u specialistů. Soukromé zdravotnické služby a volně prodejné léky si pacienti hradí v plné výši. Návštěva specialisty se například hradí v celém rozsahu, ale do maximální výše 52 eur. U léků na akutní a chronická onemocnění se připlácí 1,55 eur v případě jedné položky nebo 3,50 eur, je-li na receptu více položek (podle údajů z roku 2001). Léky na ostatní důležitá onemocnění hradí pacient až do 50 % výše ceny. Výše spoluúčasti je pro určité skupiny osob (děti, důchodci, sociálně slabé skupiny) upravena zákonem.

Primární péči zajišťují praktičtí lékaři, kteří mají uzavřenu smlouvu s regionálními zdravotními úřady a kteří jsou placeni kapitačními platbami podle počtu pacientů. Praktičtí lékaři dávají pacientům doporučení ke specialistům. Pacient si může vybrat svého praktického lékaře, pokud počet pacientů u lékaře nepřekročí povolenou hranici (1 800 pacientů u praktického lékaře a 1 000 pacientů u pediatra). Specializovaná ambulantní péče je poskytována místními zdravotnickými středisky nebo na pracovištích, která mají s místním zdravotnickým střediskem uzavřenou smlouvu. Pacient může jít za specialistou pouze na doporučení svého praktického lékaře. Nemocnice jsou buď veřejné, soukromé s kontraktem, nebo bez kontraktu. Pacient si může vybrat nemocnici, do které se chce jít léčit na základě doporučení od svého praktického lékaře. V případě, že si zvolí jiný region, místní zdravotní středisko převádí částku za tuto péči tomu zdravotnímu středisku, kde pacient zdravotní péči čerpal. Na plné krytí zdravotní péče si mohou občané uzavřít doplňkové připojištění u některé ze soukromých pojišťoven.

Švédsko

Švédský zdravotní systém je organizován na třech úrovních: národní, okresní a místní. V rámci tohoto systému leží odpovědnost za zdravotní péči na 21 okresních radách. Každá rada spravuje několik oblastí a má odpovědnost za poskytování veškerých služeb zdravotní péče. Okresní rady zároveň regulují trh poskytovatelů zdravotní péče, protože každý poskytovatel, který poskytuje hrazenou zdravotní péči, musí mít smlouvu s okresní radou. V případě, že ji nemá, platí pacient u takového poskytovatele zdravotní péči v plné výši.

Financování zdravotní péče je zajištěno daněmi s následnými přímými platbami státu do systému, zdravotním pojištěním, spoluúčastí pacienta a soukromým pojištěním. Zdravotní pojištění získává největší podíl peněz od zaměstnavatelů, kteří odvádí 8,5 % z výše platu zaměstnance. Výše spoluúčasti pacienta se liší v jednotlivých okresech podle rozhodnutí okresní rady. Při konzultaci u lékaře primární péče byl v roce 2000 požadován doplatek ve výši od 11 do 15 eur, návštěva specialisty stála pacienta od 17 do 27 eur. Poplatek v nemocnici činil 8 eur za den. Pro výši spoluúčasti je ale zákonem stanovena maximální roční hranice. Schéma doplatků je stanoveno u dentální péče. Určité skupiny obyvatel neplatí buď žádnou spoluúčast (děti do 18 let), nebo sníženou (důchodci, sociální skupiny a podobně). Výjimečné postavení ve švédském zdravotním systému má Národní společnost švédských lékáren. Je totiž monopolním vlastníkem všech lékáren ve Švédsku. Spoluúčast u léčiv je proto jednotná a je rozdělena do několika kategorií. V první (0 - 99 eur) činí spoluúčast pacienta 100 %, ve druhé (100 - 189 eur) se pacient podílí 50 procenty, ve třetí (190 - 367 eur) hradí pacient 25 % z ceny léku a ve čtvrté (368 - 478 eur) je doplatek pacienta ve výši 10 % z ceny. Lék v ceně nad 479 eur pacient nehradí. Maximální roční spoluúčast u léků byla v roce 2000 198 eur.

Zdravotní péče je bezplatná pro všechny osoby s trvalým pobytem ve Švédsku. Primární zdravotní péči zajišťují zdravotní střediska nebo nemocnice. Pacient si může zvolit poskytovatele primární zdravotní péče, ale pouze ve svém okrese. Na zdravotní péči v jiném okrese potřebuje doporučení od svého lékaře. Zajímavostí je, že v případě čekání na konzultaci více jak 30 minut (v některých okresech 45 minut) pacient neplatí žádnou spoluúčast. Švédsko má málo zdravotních středisek (asi 1 200), protože téměř polovina výkonů primární zdravotní péče se provádí v ambulancích nemocnic. Sekundární a terciární zdravotní péči zajišťuje 79 nemocnic. Dobrovolné zdravotní připojištění kryje většinou náklady na spoluúčast, ale je drahé. (V roce 2001 činilo roční připojištění například u pojišťovny Skandia pro osoby ve věku 20 - 39 let 11 - 188 eur, pro věkové rozmezí od 40 do 64 let to bylo 212 - 287 eur a pro věk nad 65 let se platilo 754 - 1 500 eur.)

Za ošetření zaplatíte následující spoluúčast:
Lékařské ošetření 100-250 SEK
Ambulantní akutní ošetření cca 250 SEK
Léky cena do 900 SEK: 100 %, cena od 900-4300 SEK: 10 %-50 %, max. 1800 SEK/rok
Hospitalizace 80 SEK/den

Finsko

Za řízení a koordinaci sociální a zdravotní politiky ve Finsku odpovídá Ministerstvo sociálních věcí a zdraví. Odpovědnost za zajištění služeb zdravotní péče mají jednotlivá města a obce, kde rozhodují městské nebo obecní rady. Výběr pojistného na národní zdravotní pojištění a následné proplácení části poplatků, které hradí pacienti u lékaře, má na starosti Instituce sociálního pojištění, která disponuje přibližně 400 kancelářemi po celé zemi. Země je rozdělena na 20 nemocničních oblastí, každé město nebo obec musí být členem nějaké nemocniční oblasti.

Finance na pokrytí nákladů se získávají z daní (60 %), národním zdravotním pojištěním (15 %) a spoluúčastí pacientů (25 %). Pojistné na zdravotní pojištění odvádí zaměstnanci, zaměstnavatelé, důchodci a další skupiny osob stanoveným procentem z příjmu. Poskytnutou zdravotní péči hradí včetně provozních nákladů jednotlivá města a obce. Z prostředků zdravotního pojištění je pacientům proplácena především část nákladů na léky, převozní náklady, soukromá zdravotní péče, zaměstnanecká zdravotní péče a rehabilitace. Všichni občané trvale bydlící ve Finsku jsou kryti finským zdravotním systémem, a mohou tudíž čerpat zdravotní péči.

Spoluúčast pacienta se v roce 2001 týkala ambulantní veřejné péče. Je možné setkat se dvěma variantami: poplatkem 20 eur za rok nebo poplatkem 10 eur za první tři návštěvy (další návštěvy u lékaře jsou do konce roku zdarma). Děti do 15 let poplatek nehradí. Poplatek při návštěvě u zubaře byl 6 eur a poplatek za návštěvu u specialisty 12 eur. Osoby do 19 let poplatek nehradili. Zdravotní péči v soukromém sektoru si pacient hradí sám v plné výši a Institut zdravotního pojištění mu následně proplácí 60 % z ceny všeobecně hrazeného tarifu. Soukromí lékaři účtují vyšší ceny než tarify. Co se týče nemocniční péče, ambulantní návštěva lékaře stojí 20 eur, krátkodobý pobyt v nemocnici (do 3 dnů) 23 eur za den, pobyt v nemocnici nad 3 dny přijde na 25 eur za den. Poplatek za dlouhodobou péči vychází z příjmů pacienta, minimum je 76 eur za měsíc, maximum je 80 % měsíčního příjmu pacienta. V případě nákupu léků s cenou nad 8 eur hradí pacient 50 % z ceny. Roční limit spoluúčasti na léčivech je 580 eur, nad tento limit jsou léky hrazeny ze zdravotního pojištění. Další typy spoluúčasti stanovuje Institut zdravotního pojištění a správa jednotlivých oblastí. Roční limit spoluúčasti byl v roce 2001 589 eur bez léků a soukromé zdravotní péče. Ze spoluúčasti nejsou vyjmuty ani sociálně slabé skupiny obyvatel, které o prostředky na její hrazení musí žádat v rámci sociálního systému.

Primární zdravotní péči poskytují podle zákona zdravotnická střediska. Pacient je obvykle přiřazen lékaři podle obvodu, kde bydlí, ale může lékaře změnit. Pro specializovanou nebo nemocniční péči potřebuje doporučení od svého praktického lékaře. Sekundární a terciární péče probíhá v nemocnicích ambulantním způsobem nebo hospitalizací. Nemocnice jsou ve vlastnictví zdravotních oblastí. Soukromá zdravotní péče není zatím příliš rozsáhlá a existuje nejvíce v oblasti fyzioterapie a lékařských praxí. Dobrovolné připojištění není ve Finsku významné, týká se hlavně pojištění privátní péče a úrazů.

Lucembursko

Základní principy zdravotního systému v Lucembursku jsou volný výběr poskytovatele zdravotní pojišťovny, povinné zdravotní pojištění a povinnost poskytovatele poskytnout zdravotní péči za stanovených podmínek. Výkonným úřadem pro veřejné zdravotnictví, který spadá pod ministerstvo zdravotnictví, je Zdravotní direktorát. Zdravotní péče je v Lucembursku financována ze zdravotního pojištění zákonným povinným pojištěním (80 %), daněmi (12 %), spoluúčastí pacientů (6 %) a soukromým pojištěním (2 %). Povinné zdravotní pojištění kryje téměř 99 procent populace. Je spravováno Unií nemocničních fondů, která zastřešuje devět nemocničních fondů. Zdravotní pojištění má tři zdroje: příspěvek od státu (maximálně 40 %), příspěvek od zaměstnavatelů (30 %) a příspěvek od individuálních pojištěnců (30 %).

Sazba výše příspěvku na zdravotní pojištění činila v roce 2001 pro všechny kategorie osob 5,2 %. Pro zaměstnance je základem hrubá mzda, polovinu hradí zaměstnavatel a polovinu zaměstnanec. Osoby samostatně výdělečně činné používají pro výpočet svůj roční příjem. Pro zemědělce existují specifická pravidla pro stanovení základu. Pojistné si platí i důchodci. Za určité skupiny osob hradí pojistné stát. Zároveň je stanoven spodní limit příjmu, kdy se pojistné již neplatí. Všichni ambulantní i nemocniční lékaři jsou placeni výkonově a musí akceptovat pevně stanovené sazby, které dojednává Unie fondů s Akademií lékařů a přidruženými asociacemi.

Povinné zdravotní pojištění kryje lékařskou a zubní péči, léčení u specialistů na základě předpisu, laboratorní analýzy, většinu zubních a ortopedických protéz, léky, PZT nezbytné pro léčbu, standardní pobyt v nemocnici, ambulantní a nemocniční náklady, rekonvalescentní péči a náklady na transport. Spoluúčast pacientů činí 20 % při první návštěvě lékaře u pacienta, při další návštěvě pacienta u lékaře je to 5 %. Dentální péče je zdarma do výše 34 eur, na další náklady se vztahuje spoluúčast 20 %. Spoluúčast se vyžaduje i při pobytu v nemocnici (5,5 eur za den) a další drobné spoluúčasti jsou například u protéz nebo fyzioterapie. Nadstandardní služby si pacient hradí sám, nebo k jejich krytí využije dobrovolného pojištění u jednoho ze tří pojišťovacích fondů.

V oblasti primární péče existuje svobodná volba lékaře a nejsou zde žádná omezení v rozsahu poskytování zdravotní péče u praktických lékařů a zubařů. Primární péči poskytují hlavně praktičtí lékaři v soukromých praxích. Pacient může navštívit i specialistu bez jakéhokoli omezení. Platbu za poskytnutou péči platí v hotovosti podle všeobecného sazebníku, zaplacená částka je mu následně proplacena jeho nemocničním fondem. Nemocniční péče je poskytována ve 13 nemocnicích, které spadají buď pod místní správu, nebo pod neziskové organizace.

Převzato z časopisu INTEGRACE vydávanéhoInstitutem pro evropskou politiku EUROPEUM

 

Administrátorem stránek je Radek Sedláček (nickname Kmotr Drobek), Chcete-li zde publikovat své příspěvky, tak je laskavě posílejte na emailovou adresu stránek Politikmann.

Tyto stránky dodržují právní předpisy o ochraně osobních údajů a autorský zákon. Nebudou zveřejňovány anonymní příspěvky, nebo příspěvky s vulgárním, nebo rasistickým obsahem.
Stránky a jejich obsah je určen jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na stránkách POLITIKMANN, a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv a včetně zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetně uchovávání v jakýchkoli databázích.
Copyright © Politikmann a RASgraf



Opište prosím kontrolní kód "1566"
Tyto stránky na systému Webgarden zhotovila RASgraf Klatovy http://radeksedlacek.mypage.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one