Petice Zrušme komunisty

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (254 | 58%)
Seznam S-Rank
PageRank
Compete Rank
JyxoRank
Alexa Rank


TOPlist

Anonym je zbabělý tvor. A zákeřný. Proto nenávidím anonymy. Zamyslete se spolu se mnou nad podstatou tohoto tvora.

Jestli se rozhodnu napsat nějaký článek, nebo se účastním jakékoliv diskuze, vyjadřuji tím svůj názor. Jako člověk, který se za své názory nestydí, jsem ochoten kdykoli přinést svou kůži na trh. Proto se podepisuji. Činil jsem tak před rokem 1989 a činím tak i dodnes. Před 21 lety, v revolučním období, jsem napsal svůj názor na lidi, kteří se hnali ke korytům ve fabrice, kde jsem tehdy pracoval. Varoval jsem ostatní, aby se podívali, kdo za ně mluví a kdo se kam cpe. Varoval jsem před lidmi, kteří v prvních dnech vyčkávali za bukem až bude jasno a potom najednou vylezli z děr a stali se z nich velcí revolucionáři. Napsal jsem, že nemá cenu měnit jednoho prospěcháře, za jiného. Svůj názor jsem rozmnožil a tehdy jsem uvažoval, jestli to mám i podepsat. Podepsal jsem a rozvěsil po fabrice. Dostal jsem sice výpověď, ale pocit jsem měl dobrý.

Ale co sleduje anonym? Především nevyjadřuje žádný názor. Jde do debaty s úmyslem napadat, urážet a škodit. Kdyby se podepsal pravým jménem, neměl by odvahu chovat se jako prase. A co kdyby se jeho jméno dočetl někdo z lidí, kteří jej osobně znají? Ta ostuda. A proto se anonym nepodepisuje, a nebo používá jméno smyšlené. Na těchto stránkách jsou debaty pro neregistrované. Je to věc každého, jestli se podepíše. Nikdo nemá snahu pátrat po skutečné identitě pisatele. Ale už podle stylu příspěvku je poznat, kdo píše pod pravým jménem a kdo jen zákeřně štěká. Anonym sem vstupuje s nadávkou. Nedivte se, že takové příspěvky mažu.

    R.Sedláček

anonym.jpg

Výběr z článků o asertivitě, psychologii apod.

podle Davida Grubera zpracoval David Kozák

Kapitola 1: O lidské malosti, závisti a rétorických tricích

Je tomu už pár století, co se vžila v malém i velkém měřítku nevábná praxe - dodávat vlastním i nelegálním činům zdání legality, dodávat i hnusným činům zdání šlechetnosti. Podliak (slovenské slovo zde zní nejvýstižněji) dodá svému nemorálnímu činu jakési zdání legality tím, že nechá prostorami kanceláře či televizním studiem zaznít určitá ospravedlňující slova, která uslyší i jeho ucho, což napomůže oklamat podliakovo svědomí.

Jak obelhat vlastní svědomí

Jde vlastně o sugesci a autosugesci zároveň. (Sugesce či autosugesce je podle definice sdělení, které někdo, či my sami přijímáme do svého mozku bez kontroly vědomí, logiky a rozumu. Tvrzení obsažené v sugesci se bere tak, jak je, nezkoumá se, nevyvrací, neoponuje.) Slyší-li viník nějaká slova o tom, že je vlastně nevinen, má tendenci jim uvěřit.

Dva druhy problematických lidí

Nemorální jedinci, kteří s výrazem absolutní jistoty ve tváři vykřikují své lži, jsou dvojího druhu. Jedni, hloupější, tomu skutečně věří. Jiní, soudnější, dobře vědí, že skutečnost je rozdílná - a lžou vědomě, účelově. Ti mají výhodu, že se s nimi dá přece jen vyjednávat. Když jim totiž naznačíme, že o jejich triku víme, že bychom eventuálně byli schopni také jej stejně používat, dá se s nimi většinou dosáhnout přijatelného kompromisu.

"Univerzální finta despotického ředitele"

Jsou vedoucí pracovníci, kteří kvůli své přirozené povaze nebo kvůli vnějším okolnostem potřebují mít ve své instituci věci zařízené tak, aby mohli "zdánlivě logicky a vedeni nejčestnějšími úmysly" obvinit a postihnout kdykoliv kohokoliv. Takoví si svou "univerzální hůl na bití psů" připravují například při vystoupení na poradách často následujícím řečnickým trikem:

Prohlásí, že se něco musí, avšak nesmí. Neřeknou to ovšem v jedné větě - to by bylo okaté. Mezi oběma částmi tohoto triku je několik minut prodleva, vyplněná jinými jejich řečmi.

Kapitola 2: Srážka s blbcem a její řešení

Tři fáze srážky s blbcem

Nastává situace, kdy narazíme na člověka k jehož vystižení se nejlépe hodí titul vzteklík. Ten většinou touží hlavně nás sepsout, vynadat nám, ač není v právu, takže jeho jediným úmyslem je na nás si vybít vztek. Naše deptání má tři fáze:

První fáze: Vzteklík potřebuje vzbudit náš odpor. Jeho nadrženému podvědomí nejde o nic jiného než o vybití. Tedy o překonání jakéhokoliv odporu. O nesouhlas s námi, ať to stojí, co to stojí. Vzteklík např. zahájí starý dobře známý destruktivní kolotoč o vině.

Druhá fáze: Vina je velmi zřídka celá na jedné straně. Proto nám nebývá za těžko hájit se. Kupodivu, jak je již v lidské přirozenosti, místo logického rozdělení "viny" na jakési části či ještě logičtějšího přechodu od "viny" k problému samotnému hážeme vše zase na protivníka.

Třetí fáze: Vzteklík odkudsi vyhrabe pseudoargument, pseudodůkaz a slavnostně rozrazí dveře našeho odporu: "Vždyť jsem říkal, že jsi všechno zavinil."

Vzteklík nepotřebuje rozrazit dveře jako takové, ale rozrazit je tehdy, jsou-li zavřené. Pokud budou pootevřené, už si na rozrážení tak nepochutná.

Pootevřeným dveřím by tedy mohl v asertivní terminologii jejich název zůstat, negativní aserce by se mohla jmenovat "zcela otevřené dveře" a negativní dotazování "zcela otevřené dveře s popostrčením".

Při užití pootevřených dveří uznáváme, že na vzteklíkově kritice může být něco pravdy. Při užití negativní aserce přiznáme protivníkovi celou pravdu. I při silné kritice.

Kdo jednou zkusí, podruhé musí

Souhlasit s protivníkovou kritikou sebe sama se bojí obvykle ten, kdo to ještě nezkusil. Kdo jednou zkusí, podruhé musí, protože v očích protivníka tímto uznáním neroste naše slabost, ale naše síla. Při negativním dotazování vybízíme protivníka tak dlouho k další kritice, až to zhnuseně vzdá.

Sebeotevření a volné informace

Sebeotevřením prostě sdělujeme partnerovi v diskusi, že nám něco vadí, že nás něco těší, že něčemu nerozumíme.

Určitým druhem sebeotevření jsou volné informace poskytované o sobě samém.

Na cizím člověku nemůžeme z fleku vyzvídat důvěrnější informace. Když ale začneme hovor poskytnutím obdobných informací o sobě, máme právo se zeptat. Když odpoví, dobře. Když ne, dáme mu najevo, že bychom mu mohli eventuálně poskytnout řadu dalších a ještě cennějších informací.

Selektivní ignorování

Tato technika, zdá se, je vedena vědomím, že můj protivník bude i po skončení našeho sporu mým bližním. Proč si jej tedy zbytečně pozlobit nervním reagováním typu "oko za oko". Věcnou část jeho řeči neignoruji, čisté podružné emoce však ano.

Kapitola 3: Jak zvládat konflikt

Konflikt je, když je něčeho dobrého málo nebo špatného hodně. Když je dobrého jen tolik, že splnění potřeby jednoho vylučuje totéž u druhého.

Konflikt je střet. Opak pohody, harmonie a souladu.

I v našem reálném světě existuje jedna cesta, jak se vyhnout všem konfliktům; Absolutní popření všech vlastních potřeb. Z toho plyne smutná pravda že, kde končí konflikty, tam končí život.

Chcete mít nadprůměrné množství peněz? Pokud nemáte povolení si je tisknout, dá se toho dosáhnout jen tak, že o to méně bude mít někdo druhý.

Jak se v konfliktech chovat

Otázka tedy nestojí, zda konflikty ano či ne. Otázka stojí, jak se v nich chovat. Buďme morální a stavějme toto povídání na základně, že vy sami se v konfliktu chcete chovat konstruktivně, ne destruktivně.

Představme si, že bychom v kůži jedné z konfliktních stran mohli před okamžikem volby působit na stranu druhou tak, aby přijala rozhodnutí co nejvíce blízké lidskému a co nejvzdálenější zvířecímu. Jaké veličiny hrají roli?

Hlavně to jsou svody jednostranně porušující soupeře. Je-li vidina toho, co nastane po soupeřově tvrdosti a naší měkkosti, příliš lákavá, spolupráci to stěžuje.

Dále je to výsledek oboustranné kooperace. Čím je výsledek pro soupeře lepší, přijatelnější, čím více skrývá v sobě pro něj pozitivních moment;, tím je soupeř náchylnější ke spolupráci.

Další faktorem je hlupákův zbyteček. Tedy to, co zbude lidumilovi, jednostranně nabízejícímu konstruktivní řešení, ať už ten druhý bude člověk nebo svině.

Poslední veličinou pak je podíl na katastrofě. Tedy to, co si vylíže nakonec každý ze zabejčených furiantů. Jsou zde jisté přímé a nepřímé úměry - pracujme tedy s nimi.

Chceme-li, aby se soupeř v konfliktu choval jako člověk, pak:

1. Snažme se soupeře přesvědčit, že hodnota svodu je menší, než si on myslí. Může se stát, že nám coby zaujaté straně nebude soupeř věřit ani slovo. Snažme se jej tedy přesvědčit pomocí třetí strany.

2. Snažme se soupeře přesvědčit, že výsledek oboustranné kooperace je lepší, než si on myslí. Třeba nenápadnou postupnou výchovou soupeře.

3. Ukažme, že soupeřův zbyteček by nebyl zase tak nicotný. Nebo, že by to nebyla nepřekonatelná škoda či potupa. Ale to se musí nutně dít zprostředkovaně, přes třetí osobu.

4. Zato soupeřův podíl na katastrofě vyličme co nejbarvitěji v černých barvách. Zdůrazňujme marnost soudních tahanic, ztráty pro oba.

Něco málo postřehů ze života na závěr

Kdo byl původně považován za konstruktivního a ukázal se jako destruktivní, s tím se soupeřilo nemilosrdněji než s tím, kdo byl od počátku považován za destruktivního a očekávání potvrdil.

Jedním z nejsilnějších argumentů odvracejících soupeře od konfrontace a přiklánějících jej ke spolupráci je sdělování vlastních dlouhodobých záměrů. Lépe společný seriózní hovor obou stran o oboustranných dlouhodobých plánech. Přítomnost třetí osoby snižuje konfliktnost dvou, jen je-li třetí osoba oběma zároveň zhruba stejným přítelem nebo oběma zároveň zhruba stejným nepřítelem.

Přítomnost třetí osoby muže zpravidla konflikt dvou žen výrazněji neovlivní. Dva muže vede naopak přihlížející žena k vystupňování soupeřivosti.

Muži se častěji než ženy zpočátku "porafají", a pak začnou spolupracovat, ženy bývají častěji k sobě na začátku "ňuňuňu", a pak se dlouhodoběji rozkmotří.

Co když se dostane soupeř do časové tísně? Není-li velmi slabý, moc si tím nepomůžeme. Při dostatku času se spíše jedná, při jeho nedostatku se spíše soupeří.

Zlaté pravidlo konfliktu

Doporučuji se jej naučit nazpaměť, ať z vás v trapné situaci vyjede podvědomě samo, ať jej vaše podvědomí může přičesat na míru vaší konkrétní situaci. Takže vždy při hrozícím konfliktu hluboký nádech, klidný pohled do očí protivníka a slova:

Vidím, že jsme se neshodli. Máme na věc rozdílný názor. Chtěl bych velmi pozorně vyslechnout ten váš, abych jej mohl plně pochopit a porozumět mu. Věřím, že vy jste nejméně tak dobrý posluchač jako já a že vy pak můj názor vyslechnete přinejmenším stejně pozorně. Domluvme se, že budeme jednat tak dlouho, dokud nenalezneme řešení přijatelné pro obě strany.

Tomuhle snad nikdo normální neřekne "ne". Konflikt není průšvih. Konflikt je šance a výzva.

Kapitola 4: Jak se nerozčilovat

Analýza a syntéza

Proces pochopení má dvě části - analýzu a syntézu.

Analýza slouží k zjištění příčiny, k původu rozčilování. Hlavní příčinu vidím v podvědomé stresové reakci pravěkého lovce. Mnoho set generací byl homo sapiens zvyklý reagovat na ohrožení svých životních jistot pouze dvěma možnými způsoby: útokem nebo útěkem. Navíc tyto dvě zdánlivě rozdílné reakce mají po fyzické stránce mnoho společného.

Dnes nás irituje třeba arogantní, tupý, debilní či jak to nazveme, přípis z nějakého úřadu.

Strašná zbraň úřadů

Ostatně - i když se nedáme, úřad má i proti našemu případnému důslednému a nebojácnému protestu v ruce strašnou zbraň: Když nad úřadem v tahanicích zvítězíme a prosadíme své právo, zjistíme, že úřad nám ukradl čas.

Ani druhá odvěká reakce - útěk - nemá po přečtení arogantního přípisu valný smysl. Rozčilení je tedy v moderní době jakousi mobilizací naprázdno.

Sigmund Freud zjistil zajímavou věc: Nějaký nepříjemný zážitek z dávné doby nám kalí celoživotní radost právě tehdy, je-li zasunut hluboko v podvědomí. Tak hluboko, že našemu vědomí je nedostupný. Je-li ve vědomí, škodu nepáchá. Z toho plyne, že to ,co působí v podvědomí potíže je třeba vytáhnout "na světlo", pak to již nebude zasuto a přestane to působit potíže.

Nyní již víme, odkud se hlubinné nabádání bere. Takže je na světle božím a již nemá šanci škodit. Víme také, jaký druh klidné reakce je tou správnou. Nikoli prostá lhostejnost, nikoli hození všeho navěky za hlavu, ale spíše toto:

Přijímám stres klidně, protože jen v klidu si mohu rozmyslet, jak jej nejlépe zvládnu. Rozhodně se však k němu v budoucnu v co nejlepší pohodě a psychické formě vrátím. A rozhodnu; možná budu problém ignorovat a nechám jej "vyhnít", možná vyvinu na jeho řešení soustavné a dlouhodobé úsilí. Možná něco mezi tím: přiměřenou dávku klidného úsilí.

Nyní máme za sebou nejtěžších deset procent cesty.

Nikdo vás "nevytočí" pokud mu to sami nedovolíte

Mezi každým podnětem, který na nás působil, působí a bude působit a naší reakcí je prostor naší nezcizitelné svobody a volnosti. Naše já se v tomto prostoru smí rozhodnout, jak bude reagovat. Pokud naše já zná správnou reakci pouze teoreticky, dokáže ji realizovat jen vůlí. Co děláme pouze vypětím vůle, v tom jsme únavní, v tom po odeznění počáteční novosti a atraktivnosti ztroskotáváme.

Snažme se zařídit si věci tak, aby se stresující okamžiky v našem životě pravidelně opakovaly. Buďme zejména v pár počátečních týdnech ve střehu. A když stresující podnět přijde, pusťme si v mysli tuto vnitřní řeč:

Tak, hurá, je zde stres a mám možnost se procvičit a získat pro život neocenitelnou zkušenost. Mám dvě možnosti:

Rozčílit se, nechat se vytočit, oslabit psychicky sebe sama, a ztížit si tak cestu k věcnému vyřešení krize. Anebo vše přijmu s klidem a pokorou, a tím zároveň zachovám svou vzácnou životní energii pro věcné řešení krize.

První možnost znamená být sám sobě nepřítelem. Druhá možnost znamená být sám sobě spojencem.

Sbírka pomůcek - budujme si ji

Co dále pomůže budování našeho návyku? Ano, staré známé uklidňující průpovídky pod sklem našeho psacího stolu či ve výšce očí na nástěnce. Na uklidňující rčení se podívejme:

a) vždy po usednutí za psací stůl, každé ráno.
b) před konfliktním rozhovorem, poradou, apod.
c) vždy po takovéto události.
d) vždy před odchodem z práce domů.

Mějte uklidňující rčení ve svém time manageru či elektronickém diáři na takovém místě, které naše oči žádného pracovního dne nemohou vynechat.

  • Všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest.
  • Nic nemusím, jen umřít musím.
  • To, co musím dělat, také chci. Vím, že tak brzy budu moci dělat převážně jen to, co chci.
  • Žiju sám se sebou v míru. Nikdo mi nemůže ublížit, pokud mu to sám vnitřně nedovolím.
  • Stále lépe a zkušeněji umím rozlišovat věci změnitelné a nezměnitelné. Klidným a pokorným postojem k věcem nezměnitelným čerpám sílu ke změně věcí změnitelných.
  • Když nejde o život, jde o hovno.
  • Podívejte na ty vzdálené hvězdičky. Čím je naše trápení v porovnání s nekonečností vesmíru?

Umím stále lépe rozlišovat cíle a prostředky. Při stresu se ptám sám sebe, zda to, co mi právě je znemožněno, je skutečně mým životním cílem. Není to náhodou jen prostředek? Nedá se mého cíle dosáhnout zcela jinými prostředky a cestami, když tento prostředek, zdá se, selhává?

Hlupák tvrdí (arcihlupák navíc prokládá svá tvrzení častým hodnocením), kdežto moudrý člověk je plný pochybností. Vy my zde něco vehementně tvrdíte? Chudáku, doma to asi máte pod pantoflem těžké...

Kapitola 5: Jak se bránit proti závistivcům a anonymům

S čím se dnes setkává vysoce postavená a veřejně viditelná osoba? Někdo si dovolí označit jeden malinkatý miliónek ulitý z peněz daňových poplatníků či obdobnou "prkotinu" za krádež - a nikdo toho drzouna nezavře. Arogantnost prskavé odpovědi postiženého nezná mezí. A hleďme - adresát kritiky si to nenechává líbit, ba osočení věcně vyvrací. Nic nedokáže vychytralce více rozpálit doběla než tohle. Znovu sahá po očerňující aroganci - a kolotoč se opakuje. A nabírá obrátky.

Velké peníze si vydělají nejen šikovní mafiáni, ale i šikovní slušní lidé. Nepřipravené slušné lidi může závist a zloba zraňovat. Je třeba znát, jak se tomu bránit. Hlavně psychická obrana proti lidské zlobě je důležitou technikou duševní práce. Zloba a zášť je většinou podložena závistí a často se projevuje v anonymních dopisech.

Druhy anonymních dopisů

a) závistivé
b) chtějí psychicky ranit a deptat
c) výhružné a vydírající

Málokdy existují v čisté podobě, většinou jde o anonymy kombinované.

Dostal jsem závistivý anonym

"No, to už se mi, skutečně, začíná dařit! Letitá dřina nebyla marná. Anonym je neklamným příznakem úspěchu."

Takhle jsem po rozbalení a přečtení dopisu spustil svou předem připravenou ochrannou psychickou reakci. Ale pak jsem se začal na dopis dívat očima různých osob. Nejen pohledem člověka trénovaného v technikách duševní práce a schopného psychické minus obrátit v plus. Ale i očima spravedlivého poctivce, který pro samou práci nemá čas škodit druhým lidem, který ctí každé vyslovené či napsané lidské slovo a je zvyklý se jím zabývat.

Cíle závistivce a anonyma

Má-li druhý v něčem více, pokládáme za samozřejmé, že má též vše, co máme my. Ba - nestydíme se o tom konverzovat. A jsme opět u závisti a psychologie anonyma.

Autor anonymu trpí zkreslujícím idealizujícím pohledem více než průměrný člověk. Adresát anonymního dopisu má podle jeho autora vše pisatelovo plus něco navíc. Autor soudí, že adresát dosáhl svých peněz s jeho (tj. pisatelovými) schopnostmi a úsilím.

Pisatel se dopouští dalšího psychického zkreslení zvaného autoprojekce. Nedovede si například představit, že by on sám uměl získat majetek jiným než nepoctivým způsobem. A vztáhne to na všechny ostatní.

Pisatel ve své amorálnosti dokáže vaše dosažení úspěchu, byť dle svého mínění cestou výlučně nepoctivou, i jakýmsi podvědomým způsobem ocenit. Považovat za schopnost. Schopnost, kterou jiný má, avšak on ne. A takto vzniklý komplex méněcennosti je opět mocným impulsem k sepsání nepodepsaného dopisu.

Odstavce v této kapitole si odporují jen zdánlivě. Pisateli je solí v očích i adresátova neschopnost i adresátova schopnost. Černá barva je pro něj modrá, stejně jako bílá barva je modrá. Ve skutečnosti si vybírá jen to, co se mu hodí. Zaslepen vidí jen to, co chce vidět.

Klape mlýn klip klap

Člověk ve směsi znaků slyší právě to, co chce slyšet. Ucho a sluchové centrum ve spánkových lalocích velkého mozku právě souhlasné zvuky preferuje a protiřečící zvuky potlačuje. Ucho zpětně poznává, co zpětně poznat chce. Kdyby mělo deset různých lidí bez předchozí sugesce zjistit, co "říká" nějaká směsice zvuků, každý dojde k trochu jinému výsledku.

Autor anonymního dopisu "uslyší" ve směsici protichůdných informací to a pouze to, co zapadá do jeho emočního vyladění. Byť by to bylo zastoupeno ve směsici nepatrným zlomkem procenta.

Zdání legality a maskování

Snad žádný anonym nepovažuje psaní anonymů za správné a morální. Snaží se maskovat. Píše třeba, že by se klidně podepsal, ale tentokrát to jaksi neudělá, protože prý je to stejně jedno. Občas bývá s touto zdánlivou bezstarostností spojeno pečlivé maskování anonyma.

Dalším projevem zdání reality je zmínka, že stejně smýšlejí mnozí další lidé v jeho okolí.

Prostě - útlocitné svědomí už pisateli nedá, když jde o tak značně rozšířený názor, on poctivec se obětuje a napíše vám jej.

Tři stupně hlouposti

Známá pravda zní: "Jen hlupák sebejistě tvrdí, moudrý člověk je plný pochybností." Sebejisté tvrzení je však pouze prvním stupněm hlouposti a nejmírnějším svědectvím nízké inteligence. Druhým, těžším stupněm je hodnocení.

Hlupák na druhou rád jednoznačně hodnotí i velmi složité a nejednoznačné věci. Vše je mu jasné. Na vše má prostou hodnotící odpověď. On tomu rozumí, vy ne.

Korunou hlouposti je absolutní hodnocení. Hlupák na třetí vás hodnotí jako celek. Vy jste špatní. Vy ničemu nerozumíte, vy se pro svou profesi naprosto nehodíte.

Závist jako elektřina

Závist je veliká psychická emoční síla. Nelze zrušit. Lze usměrnit. Přetavit ve ctižádost. Ve snahu vyrovnat se tomu, komu závidím.

Obrana proti závisti a anonymům

Obrana může být vnitřní a vnější. Navenek a v naší psychice. Nejvíce toho můžeme dokázat uvnitř sebe samých - tedy ve své psychice. Tam lze záležitosti řešit i po základních radách a krátkém nácviku v podstatné míře.

Vnější obrana může být pasivní nebo aktivní. Tím je myšleno adaptování sebe sama nebo adaptování svého okolí. Pasivní vnější obrana skýtá méně možností než obrana vnitřní, avšak více než aktivní vnější obrana.

Vnitřní obrana

Úspěch má příčiny objektivní a subjektivní. Zajímají nás ty druhé. Lze je vyjádřit jedním slovem - koncentrace.

Kde je koncentrace, tam je úspěch. Tam a jenom tam, a tudíž právě tam. Stejně tak neúspěch = nedostatek koncentrace. Koncentrace bude pro nás tím, čím je obsah našeho vědomí. Vždy víme, na co se koncentrujeme, občas nám "to" však koncentruje na něco jiného, než svou vůlí chceme.

Laik by řekl, že koncentrace nastává tam, kde je píle, vytrvalost, houževnatost a motivace. Avšak tyto čtyři psychologické kategorie nejsou pro nás primární.

Jak vyhnat škaredé myšlenky?

Jak vytěsnit to nepříjemné z mysli? Klasické školství radí: nemyslet na to. Ve smyslu - vynaložit vůli a zakázat si deprimující myšlenky. To je rada více než mizerná. Čím více si zakazuji určité myšlenky, tím více ony v mysli setrvávají.

Vyhnat ze svého vědomí nepříjemné myšlenky a ničím je nenahradit, to je velmi obtížné. I laik však dokáže vyhnat nepříjemné myšlenky ze svého vědomí tím, že je vytlačí jinými.

Které z příjemných myšlenek se pro tuto roli hodí nejlépe? Přece ty, na které se samovolně, spontánně, co nejlépe koncentrujeme.

Připravte si pomůcku pro těžké chvíle. Fotografie. Knížky. Hudbu. Různé vůně. Dobré lidi. Jejich přítomnost i konejšení.

Citlivě s vlastním podvědomím

Citliví lidé mohou i po aplikaci uvedených rad mít určité potíže. Nepřátelské myšlenky jsme vytlačili. Nicméně vytlačili, v celém nutivém významu slova "vytlačit". Vytlačeny neutečou z našeho těla ven, ale usadí se v podvědomí.

Nevyhánějte nepřátelské myšlenky. Dokonce je trochu zdržujme, tak dosáhneme toho, že jim začne být přítomnost v našem těle nesnesitelná. Utečou, míjejíc i podvědomí, a to nám nasadí do vědomí myšlenky, které dosud nemohlo realizovat, tedy myšlenky opačné.

Postup: Naplníte celé vědomí upřímnou touhou, aby vám bylo hůře, aby vám záviděli více, aby vás více pomlouvaly - vypněte. Nechte se unášet. Dovolte, ať si s vámi situace dělá co chce. Dovolte přijít do vašeho vědomí těm myšlenkám, které se do něj tlačí samy.

Zdroje návyků

Teď něco víte, ale nemáte to zažité. Pokud to zkusíte realizovat v praxi, budete prvních pár pokusů provádět vědomím a vůlí. Možnosti úspěchu jsou omezené. Lepší je dělat věci podvědomým, zautomatizovaným návykem.

Vnější obrana pasivní

Závidí-li vám někdo majetek a jeho příznaky, neprovokujte jej.

Nedávejte okatě najevo vnitřní psychickou pohodu. Radujte se z toho, jak se dokážete tvářit ustaraně.

Všechno má svou míru. Závistivec dokáže při spatření příliš nuzného zařízení vašeho bytu závidět i to, jak hodně jste museli při takovéto nábytkové skromnosti našetřit peněz.

Ze zvyklostí doby a země se nedá vydělovat příliš. Občanskou slušností však je vydělovat alespoň trochu. Být aspoň o krůček blíže než jiní atmosféře svobodné země. Atmosféře, kdy už dítě - trojkař ví, že nemůže dostat lepší zaměstnání než dítě - jedničkář, a má za samozřejmé, že to tak musí být pro absolutní blaho obou. Kdy na otázku, jak se máme v práci, s hrdostí odpovídáme, že práce nás baví, že jí máme málo, že je lehká, že peněz za ni máme přiměřeně. Že víme, že více peněz nemůžeme chtít, protože by třeba trpěli důchodci nebo ekologie nebo něco jiného potřebného.

Vnější obrana aktivní

Nevšímejme si faulů soupeře, hrejme svůj ekonomický zápas s plným nasazením. Vítězství je pravděpodobné. A naše případná zlost z anonymů a pomluv je tou nejlepší energií do boje.

Osobní list boje proti závisti

Co mi lidé závidí.
Kolik lidí mi závidí.
Příčiny závisti v psychice závistivců.
Čím vyženu nepřátelské myšlenky.
Co si vezmu ze závisti užitečného.
Jak vyrazím zbraň z ruky závistivcům.
Jak budu závistivce méně provokovat.
Jak využiji energie vybuzené závistí ke konstruktivním činům.

(c) 1997 Intellectronics


časopis o přírodě, vědě a civilizaci

 

Administrátorem stránek je Radek Sedláček (nickname Kmotr Drobek), Chcete-li zde publikovat své příspěvky, tak je laskavě posílejte na emailovou adresu stránek Politikmann.

Tyto stránky dodržují právní předpisy o ochraně osobních údajů a autorský zákon. Nebudou zveřejňovány anonymní příspěvky, nebo příspěvky s vulgárním, nebo rasistickým obsahem.
Stránky a jejich obsah je určen jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na stránkách POLITIKMANN, a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv a včetně zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetně uchovávání v jakýchkoli databázích.
Copyright © Politikmann a RASgraf



Opište prosím kontrolní kód "1566"
Tyto stránky na systému Webgarden zhotovila RASgraf Klatovy http://radeksedlacek.mypage.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one