Petice Zrušme komunisty

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (253 | 57%)
Seznam S-Rank
PageRank
Compete Rank
JyxoRank
Alexa Rank


TOPlist

Je zajímavé, jak snadno je člověk ochoten zapomenout na staletími prověřené skutečnosti. Vlastně po celou existence života na téhle planetě se střádají zkušenosti a zvířata i člověk se dokáží léčit pomocí látek v přírodě běžně dostupných. A tak byli šamani, babky kořenářky, kouzelníci, alchymisté. Z generace na generaci si předávali zkušenosti. Věděli co a jak vyléčit. Která bylina je k čemu dobrá. Kdy se má sbírat, jak se má sušit. Zda použít na to, či ono nálev, výluh, koupel, tinkturu, mast. Spousta těch vědomostí v nás je. Přece víme, že když nás bolí zub, je dobrý hřebíček, na spánek meduňka, na nadýmání fenykl, na rány řepík, nebo heřmánek. Na odřeniny mi v dětství babička přikládala jitrocel, na bradavice vlaštovičník. Jarní únavu spolehlivě likviduje šípkový čaj. Sladíme medem. Přikládáme křenové placky. Na játra si meleme ostropestřec a na klouby jíme ovar z vepřových paciček, nebo z něj děláme sulc (huspeninu).

S rozvojem techniky a věd, kterým paradoxně říkáme PŘÍRODNÍ VĚDY se člověk začal právě od přírody vzdalovat. Jednak si vybudoval bezmeznou důvěru v sílu chemie a jednak zpohodlněl. Ještě moje babička měla po celý rok plné ruce práce. Sbírala šípek, heřmánek, houby, lesní plody. Pěstovala bylinky. Sušila, zavařovala. Vyráběla „vína", šťávy a sirupy, likéry. Zejména ten bezinkový byl nezapomenutelný. Pampeliškový med. Dnes si vezmeme 40 korun a koupíme si v lékárně všespasitelný IBALGIN. Ne, že by nepomáhal, ale zároveň i škodí.

Čtěte příbalové informace u léků. Ještě poměrně nedávno jsem se v podstatě živil prášky. Čtrnáct druhů každý den k snídani. Jeden pomáhal na tlak, ale natékaly po něm klouby. Tak jiný byl na ty klouby, ale nebyl dobrý pro srdce. Všechny bez vyjímky škodily játrům. Způsobovaly podráždění kůže a exémy. To přímo souvisí s krví a tak další tabletka čistila krev, jiná ji ředila. PERPETUM MOBILLE nevyléčitelnosti. A tak ještě sílu chemie doplníme o různé masti a zásypy.  Tohle všechno samozřejmě život znepříjemňuje. Člověk je náladový, podrážděný a mnohdy nepříjemný pro své okolí. Začnou se mu bortit vztahy, protože partner(ka) chce trochu žít, a ne se ještě při těch všech dnešních starostech starat doma o invalidu. Chce na dovolenou a ne na návštěvy do špitálu. A tak se v rámci zachování vztahu marod mnohdy uchýlí i k antidepresivům.

Ne každý má odvahu na radikální změnu. Já se o to pokusil a zahodil úplně všechnu chemii. Ve středověku by se změna mého stavu považovala za zázrak. Není to zázrak. Je to návrat od chemie k přírodě a od víry v lékaře k víře sama v sebe.

Nemocný člověk je ve stavech skutečného zoufalství schopen dělat podivné věci. Alespoň do té doby, než to vzdá. Kdo to ale nevzdá, ten má pořád šanci. Kovaní komunisté najednou věří v boha a různí rádoby léčitelé vydělávají nemalé peníze na zoufalství druhých. Jenže ne všichni jsou podvodníci. Existují i tací, kteří skutečně vědí jak pomoci. Léčitelé, kteří se zajímají o vědomosti našich předků. O zkušenosti přírodních národů. O východní praktiky. Prostě o vše, co nám dokáže pomoci. Jejich pověst je bohužel už dopředu poškozena chováním těch různých podvodníků. Když se ale dostaví úspěchy, jejich věhlas se rychle šíří. Vzpomeňme na pátera Františka Ferdu. O něm kolují skutečné legendy. Jezdívali k němu komunističtí pohlaváři. Dokázal poradit i na dálku. Mnohdy stačilo pootočit postel, změnit barvu spodního prádla. Nemyslete, že to jsou hlouposti. Lidské tělo vnímá věci i jinak, než pěti základními smysly.

A opět se vracím k víře. Ta je totiž podle mého názoru velmi důležitá. Věřit musí nemocný. Ve svého lékaře, či léčitele, v jeho metody a hlavně v sebe. Věřit musí i léčitel. A to nejdůležitější je pochopit, že je rozdíl mezi zdravím a léčbou. Zdraví je celý komplex návyků a přístupů k životu, lásce, radosti, jídlu, pohybu. Léčba je soubor záchranných opatření.

Závěrem chci říci, že se nebráním v případě akutní bolesti již zmiňovanému Ibalginu, že se nestydím za pár skleniček alkoholu a že se skutečně neživím trávou a sójou. Jen se snažím radovat. Vyhledávám mně příjemné věci (což může být někomu jinému nepříjemné) a vyhýbám se zlosti, špatným náladám a stresům. Skutečně platí ono známé:"Když nejde o život, jde o….." Dokážu se radovat i ze špatného počasí. Velmi mne posiluje pocit, že jsem dokázal udělat radost jinému, nebo pomoci těm, kteří to potřebují. Život je tak krátký a krásný.

 

 R.Sedláček, 24.1.2011

 

Administrátorem stránek je Radek Sedláček (nickname Kmotr Drobek), Chcete-li zde publikovat své příspěvky, tak je laskavě posílejte na emailovou adresu stránek Politikmann.

Tyto stránky dodržují právní předpisy o ochraně osobních údajů a autorský zákon. Nebudou zveřejňovány anonymní příspěvky, nebo příspěvky s vulgárním, nebo rasistickým obsahem.
Stránky a jejich obsah je určen jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na stránkách POLITIKMANN, a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv a včetně zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetně uchovávání v jakýchkoli databázích.
Copyright © Politikmann a RASgraf



Opište prosím kontrolní kód "1717"
Tyto stránky na systému Webgarden zhotovila RASgraf Klatovy http://radeksedlacek.mypage.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one